Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 865/2025, ze dne 29. 4. 2025:
V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2013, sp. zn. 21 Cdo 3373/2011, bylo k problematice podjatosti notáře /co do jeho poměru k věci/ vysvětleno, že: „sepsal-li notář notářský zápis o závěti zůstavitele a současně působí jako soudní komisař v dědickém řízení po zůstaviteli, jsou zde důvodné pochybnosti o jeho nepodjatosti k věci, neboť získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání․“ Uvedené závěry promítnuté do projednávané věci znamenají, že původně pověřená soudní komisařka měla oznámit důvody svého vyloučení již v okamžiku, kdy nastaly, tedy jakmile pozůstalí synové zpochybnili platnost závěti zůstavitele, kterou sama sepsala ve formě notářského zápisu. Navazující okolnost, že tatáž soudní komisařka byla též ještě následně vyslýchána jako svědkyně v incidenčním sporu o určení dědického práva vyvolaném tímto pozůstalostním řízením nepředstavuje sama o sobě důvod pro vznik pochybností o její nepodjatosti, nýbrž již existující důvod jen dále umocňuje.
