Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 1108/2025, ze dne 25. 4. 2025:
Odtud plyne, že dovolateli nelze přisvědčit v tom, že do aktiv dědictví neměla být zahrnuta peněžitá pohledávka zůstavitele vůči peněžnímu ústavu (v její plné výši). Bez ohledu na to, že nebylo prokázáno, že by zůstavitel „daroval“ tuto pohledávku V. M., je zřejmé, že ani k jejímu kvalifikovanému postoupení nedošlo předtím, než zůstavitel zemřel (nebylo ani tvrzeno, že by takové postoupení bylo peněžnímu ústavu jako dlužníkovi postupníkem či postupitelem oznámeno). Dovolatel současně dostatečně neodlišuje vztah mezi peněžním ústavem a vkladateli na straně a vkladateli (zůstavitelem a V. M.) navzájem na straně druhé. Peněžní ústav je povinen, jak vyloženo výše, vyplatit na žádost celý vklad kterémukoliv z obou evidovaných vkladatelů, zatímco vkladatelé se mezi sebou (až) následně vypořádávají podle zcela odlišných pravidel, daných nejčastěji ústní smlouvou uzavřenou mezi nimi. Ve vztahu k pohledávce zůstavitele za peněžním ústavem [představujícím aktivum dědictví] je tak zcela nerozhodné, kdo byl vlastníkem peněžních prostředků průběžně ukládaných na vkladový účet (a zaznamenaných ve vkladní knížce), tato otázka by mohla mít vliv na závazkový vztah mezi dědici zůstavitele a V. M. Dovolatel si nesprávně vykládá závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. 22 Cdo 5147/2007, který se – v souladu s právě řečeným – zabývá (až) následným vypořádáním vztahů mezi třetí osobou a (jediným) vkladatelem za situace, kdy ona třetí osoba činila prostřednictvím vkladní knížky vklady na vkladový účet, ač vkladní knížka nebyla vedena na její jméno. Pro rozhodnutí o dědickém právu je tak z pohledu vkladového účtu nerozhodné, kdo a kdy na takový účet peněžní prostředky skládal, určující je jen výše pohledávky, kterou ke dni své smrti mohl zůstavitel požadovat po peněžnímu ústavu. K případné pohledávce V. M. za zůstavitelem z titulu vypořádání mezi nimi navzájem (jež by představovala pasivum dědictví) nemohl Nejvyšší soud přihlédnout, neboť toto pasivum nebylo do doby rozhodování odvolacího soudu uplatněno (srov. též § 243f odst. 1 o. s. ř.).
