Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 669/2025, ze dne 15. 4. 2025:
Přípustnost dovolání však zakládá druhá otázka předložená dovolatelem. Ten namítal, že trestného činu zanedbání povinné výživy se lze dopustit i nedbalostně a § 1481 o. z. spojuje dědickou nezpůsobilost pouze s činem povahy úmyslného trestného činu. Odvolací soud (přes odvolací námitku) a ani soud prvního stupně se však u dovolatele nezabývaly formou jeho zavinění. Tedy zda se jednalo o úmysl či jen nedbalost. Dovolání je tedy důvodné.
Jak vyplývá ze shora uvedeného, odvolací soud učinil závěr o dědické nezpůsobilosti dovolatele bez toho, aby se vypořádal s otázkou formy zavinění, která je pro případnou aplikaci § 1481 o. z. zcela zásadní. Jeho dovoláním napadené usnesení, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o ukončení účasti dovolatele v řízení o pozůstalosti po zůstavitelce, tedy není správné. Nejvyšší soud České republiky proto dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu podle ustanovení § 243e odst. 1 o.s.ř. zrušil.
V dalším řízení odvolací soud zváží, zda je schopen učinit závěr o úmyslu či nedbalosti dovolatele bez provedení dalšího dokazování, případně dokazování doplní. K otázce zkoumání a odůvodnění formy zavinění lze odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1627/2015.
