Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 589/2025, ze dne 23. 4. 2025:
Dovolání žalovaného 1) na některých místech obsahuje ne zcela srozumitelnou argumentaci. Nicméně bylo možno vysledovat tři okruhy námitek. V první řadě se dovolatel zaměřil na polemiku se závěrem odvolacího soudu (a soudu prvního stupně, s jehož závěry se ztotožnil) o tom, že „nebylo prokázáno, že zůstavitel před dvěma současně přítomnými svědky závěti, výslovně projevil, že listina obsahuje jeho poslední vůli“. Namítal, že odvolací soud po svědcích závěti „doslova žádal jakousi zákonnou formulku“, ačkoli pro prohlášení zůstavitele „není žádná formulka předepsána“.
V tomto směru však dovolatel zcela přehlíží, že ani z výpovědi svědka K. (který si nepamatoval, zda by něco zůstavitel k podepisované listině říkal, nebo že by dal nějak jinak najevo to, že listina, která se podepisovala, je jeho poslední vůle), ani z výpovědi svědkyně P. (která uvedla, že listinu jen podepsala a že o obsahu této listiny jí nikdo nic neříkal, ani zůstavitel), nelze dovodit, že by zůstavitel před jmenovanými svědky jakkoli (jakoukoli formou) výslovně projevil (prohlásil), že listina obsahuje jeho poslední vůli. Za této situace je tedy vyloučeno co do formy posuzovat projev (prohlášení), který zůstavitel vůbec neučinil. Poukaz dovolatele na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.3.2013 sp. zn. 21 Cdo 2346/2011, kde se dovolací soud zabýval formou tohoto projevu, je proto v této souvislosti nepřípadný.
Názor dovolatele, že „i písemná forma tohoto prohlášení zůstavitele obsažená v posledním odstavci sporné závěti je přípustná“, pak nepřihlíží náležitě k tomu, že ustanovení § 1534 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) pro platnost (prosté) allografní závěti nevyžaduje, aby se svědci závěti rovněž seznámili s obsahem podepisované listiny (k tomu srov. např. i dovolatelem zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.3.2013 sp. zn. 21 Cdo 2346/2011). Z tohoto důvodu je výslovný projev (prohlášení) zůstavitele před svědky závěti o tom, že listina obsahuje jeho poslední vůli, nenahraditelné písemným prohlášením zůstavitele obsaženým přímo v závěti, neboť svědkům – aniž by to mělo vliv na platnost allografní závěti – může zůstat obsah závěti skryt.
