Nepominutelný dědic se vylučuje ze zákonné dědické posloupnosti.
Osobami, které lze vydědit, mohou být výlučně zůstavitelovi nepominutelní dědicové, kterými jsou děti zůstavitele, a nedědí-li, pak jsou jimi jejich potomci.
Vydědit lze za určitých podmínek i nezletilého.
Vydědit nelze nikoho jiného než zůstavitelova potomka, nelze tedy vydědit například manžela, rodiče, sourozence apod. Tyto osoby lze však zbavit dědického práva kupř. tzv. negativní závětí.
Je-li nepominutelný dědic platně (po právu) vyděděn, je postižen tak, že ztrácí jak své dědické právo, tak i právo na povinný díl.
Platné vydědění má za následek, že na potomka se hledí, jako by se smrti zůstavitele nedožil.
Právo na povinný díl není právem dědickým, nýbrž obligačním.
Vydědit lze potomka zcela, anebo zčásti.
Potomka lze vydědit s uvedením důvodů anebo bez uvedení důvodů. Potomka lze vydědit také mlčky.
Povolá-li zůstavitel v závěti svého vnuka dědicem a opomine-li přitom jeho rodiče, tento vnuk nebude nepominutelným dědicem, pokud by se jeho rodič dožil smrti zůstavitele a dědictví neodmítl.
Zůstavitel může zbavit svého potomka jeho dědického práva, učiní-li prohlášení o jeho vydědění, aniž by byl nucen současně pořizovat závěť.
Prohlášení o vydědění lze učinit (z hlediska formy) stejným způsobem jako závěť. To platí i pro zrušení vydědění.
Prohlášení o vydědění lze tak učinit, změnit či jej zrušit v písemné formě (notářským zápisem či soukromou listinou, bez svědků anebo za účasti svědků), nebo s úlevami, budou-li splněny podmínky, které občanský zákoník stanoví pro pořízení privilegované závěti (závěti s úlevami). Prohlášení o vydědění může být učiněno v samostatné listině nebo může být součástí například závěti.
Nedošlo-li k platnému vydědění, potomek, který měl být vyděděn, dědí, jelikož dědické právo ze zákona mu nezaniklo. Někteří autoři dovozují, že v neplatném vydědění by se měla spatřovat negativní závěť, aby bylo vyhověno vůli zůstavitele, a to i přes výslovně znění zákona, že negativní závěť je určena pro jiné osoby než nepominutelné dědice.
V případě kombinace prohlášení o vydědění se závětí, pokud důvod vydědění není prokázán, potomek zůstavitele, který měl být vyděděn, má právo pouze na povinný díl.
Vydědit lze nepominutelného dědice jen (a výlučně) z důvodů uvedených v zákoně.
Vydědění by se nemělo podporovat, a proto je třeba jednotlivé důvody vydědění vykládat spíše restriktivně.
Zůstavitel může vydědit nepominutelného dědice, který
- mu neposkytl potřebnou pomoc v nouzi,
- o zůstavitele neprojevuje opravdový zájem, jaký by projevovat měl,
- byl odsouzen pro trestný čin spáchaný za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze,
- vede trvale nezřízený život,
- je nezpůsobilý dědit, nebo
- je tak zadlužen nebo si počíná tak marnotratně, že tu je obava, že se pro jeho potomky nezachová povinný díl.
Vydědění ze zákonných důvodů předpokládá chování nepominutelného dědice, kterým během zůstavitelova života naplnil některý ze zákonných důvodů vydědění.
Nelze (platně) vydědit potomka pro to, co spáchal (až) po zůstavitelově smrti.
K platnému vydědění je nutné prokázat existenci zákonného důvodu vydědění ke dni smrti zůstavitele. Z tohoto důvodu je možné, vyslovil-li zůstavitel jen některý z důvodů vydědění, v řízení o pozůstalosti, resp. ve sporném řízení, prokázat vůči takovému dědici i jiný zákonný (zůstavitelem výslovně neuvedený) důvod vydědění.
Přežije-li vyděděný potomek zůstavitele, nedědí ani potomci vyděděného potomka, ledaže zůstavitel projeví jinou vůli.
Nedožije-li se vyděděný potomek smrti zůstavitele, pak jeho potomci dědí vyjma těch, kteří jsou samostatně vyloučeni z práva dědického.
Dojde-li mezi účastníky řízení o pozůstalosti ke sporu o to, zda je některý z dědiců zůstavitelem platně vyděděn, je podstatné, zda jde o spor právní, anebo skutkový. Jde-li o spor právní, soud (soudní komisař) postupuje podle § 169 ZŘS.
Jestliže nepominutelný dědic zpochybňuje důvody svého vydědění a současně také popírá pravost nebo platnost pořízení pro případ smrti (a nejde-li o spor právní), má soud (soudní komisař), vzhledem k tomu, že v nesporném řízení o pozůstalosti nemá z procesního hlediska možnost objasňovat sporné skutečnosti, postupovat způsobem uvedeným v § 170 ZŘS.
V případě, kdy však nepominutelný dědic nezpochybňuje platnost (pravost) závěti, ve které jej zůstavitele opominul (když povolal jiného dědicem), není dědicem, a byl-li zůstavitelem vyděděn, pak nemá právo ani na povinný díl z pozůstalosti. Nemá-li právo na povinný díl jako nepominutelný dědic, nesvědčí mu postavení účastníka pozůstalostního řízení podle § 113 ZŘS.