Rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 55 Co 449/2025 – 256, ze dne 4. 3. 2026:
Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že v posuzované věci se mezi účastníky řízení jednalo o dohodu o odbytném, nikoli o dohodu o vypořádání povinného dílu. K uvedené problematice odvolací soud uvádí, že v obou případech takovouto dohodu schvaluje pozůstalostní soud (jde o vykonatelný titul). Rozdíl mezi oběma instituty spočívá v tom, že v dohodě o odbytném nemusí být podrobně vypočtena hodnota povinného dílu a tato nemusí být konkrétně uvedena v usnesení, kterým ji pozůstalostní soud schvaluje. V případě odbytného tak půjde o částku, na které se strany dohodnou, aniž by se zatěžovaly podrobným způsobem výpočtu. Tato částka nemusí odpovídat přesné výši povinného dílu. Naproti tomu u dohody o vypořádání povinného dílu, bude jeho výše vyplývat z výsledku zjištění aktiv a pasiv pozůstalosti, a tedy z výroku usnesení, kterým soud stanoví obvyklou cenu majetku a jiných aktiv pozůstalosti, výši dluhů a dalších pasiv pozůstalosti a čistou hodnotu pozůstalosti. Za použití § 1655 a § 1656 o. z. bude tedy známa přesná částka, která jako povinný díl má být nepominutelnému dědici vyplacena. Jedním z výroků usnesení podle § 185 z. ř. s. bude také výrok o obvyklé ceně majetku a jiných aktiv pozůstalosti, výši dluhů a dalších pasiv pozůstalosti a čisté hodnotě pozůstalosti podle § 180 z. ř. s. a výrok o schválení dohody o vypořádání povinného dílu [§ 185 odst. 3 písm. b) z. ř. s.] obsahující její úplné znění.
V posuzovaném případě, bylo usnesením Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum] pod výrokem I. potvrzeno, že celou pozůstalost /položky zde vyjmenované pod písm. a) až iii)/ nabyla žalované jako jediný dědic a pod výrokem II. byla schválena dohoda, kterou se žalovaná zavázala zaplatit částku 29 000 000 Kč každému ze dvou nepominutelných dědiců, která zrcadlila dohodu účastníků o společném postupu pozůstalostního řízení ze dne [datum] (vyjma bodu 1.1.4 písm. d) – ve vztahu k žalobci, týkající se podílu na zisku a ztrátách pozůstalosti). Účastníci řízení se touto dohodou pod bodem 1.1.3 písm. a) smluvili, resp. chtěli, aby čistá hodnota pozůstalosti činila 232 000 000 Kč, když uvedli…..“strany shodně odsouhlasily obvyklou cenu majetku a jiných aktiv pozůstalosti po zůstaviteli, výši dluhů a dalších pasiv pozůstalosti, to vše tak, aby čistá hodnota pozůstalosti po zůstaviteli činila 232 000 000 Kč a pod bodem 1. 1. 3 písm. b) se pak dohodli na tom,…..“ aby soudní komisař odpovídajícím usnesením schválil následující dohodu stran coby dědiců, na určení částky 29 000 000 000 Kč coby hodnoty povinného dílu [jméno FO]…..“ Z uvedeného je tak zřejmé, že účastníci řízení chtěli, aby čistá hodnota dědictví dávala v souhrnu částku 232 000 000 Kč bez ohledu na hodnotu toho kterého majetku, resp. jednotlivých položek. Rozhodnutí o dědictví podle § 185 z. ř. s. jež obsahuje dohodu o povinném dílu obsahuje výrok o obvyklé ceně majetku a jiných aktiv pozůstalosti, výši dluhů a dalších pasiv pozůstalosti a čisté hodnotě pozůstalosti podle § 180 z. ř. s. a výrok o schválení dohody o vypořádání povinného dílu (§ 185 odst. 3 písm. b) z. ř. s.) obsahující její úplné znění. Tyto podstatné náležitosti však v usnesení ze dne [datum] absentují, když zde není uvedena obvyklá cena majetku, aktiva pozůstalosti, výše dluhů a další pasiva pozůstalosti a čistá hodnota pozůstalosti. Rovněž tak z dědického řízení nevyplývá, že by (pokud by se jednalo o dohodu účastníků o vypořádání povinného dílu), bylo postupováno podle § 1655 o. z., tedy, že by se při výpočtu povinného dílu k pozůstalosti připočetlo, co se započítává na povinný díl podle § 1660 a § 1661 o. z. (vše, co nepominutelný dědic z pozůstalosti skutečně nabyl odkazem nebo jiným zůstavitelovým opatřením a co nepominutelný dědic od zůstavitele bezplatně obdržel v posledních třech letech před jeho smrtí, ledaže zůstavitel přikáže, aby se započtení provedlo za delší dobu; potomku se kromě toho započte i to, co od zůstavitele bezplatně obdržel dědicův předek). Mezi účastníky řízení tak byla podle přesvědčení odvolacího soudu, a je proto zajedno se soudem prvního stupně, uzavřena dohoda o odbytném a nikoli dohoda o vypořádání povinného dílu.
Jestliže strany mezi sebou uzavřely dohodu o odbytném ve smyslu § 1657 o. z. je pak nepodstatné, zda žalovanou tvrzené položky pod body rr) až vv) de facto nebyly k datu úmrtí zůstavitele, resp. k datu schválení dohody mezi účastníky, předmětem pozůstalosti, jelikož mezi účastníky byla schválena dohoda o částce (odbytném), jež má činit povinný díl pro nepominutelného dědice a který měla žalovaná žalobci vyplatit. Žalovaná proto nemá proti žalobci žádnou pohledávku k započtení, jak tvrdí, neboť tato neexistuje, když žalovaná plnila v souladu s uzavřenou a soudem schválenou dohodou o odbytném bez ohledu na to, co skutečně bylo či nebylo předmětem pozůstalosti a v jaké hodnotě.
