Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 2071/2024, ze dne 28. 11. 2025:
Dovolatel však odvolacímu soudu důvodně vytýká, že nesprávně přihlédl k aktivům a pasivům pozůstalosti, tak jak byla vyčíslena v původním řízení, které bylo pravomocně zastaveno podle ustanovení § 154 z.ř.s.
Podle ustanovení § 154 z.ř.s. zanechal-li zůstavitel majetek bez hodnoty nebo jen majetek nepatrné hodnoty, soud usnesením vydá zůstavitelův majetek tomu, kdo se postaral o pohřeb, jestliže s nabytím tohoto majetku vyslovil souhlas, a současně řízení zastaví; to neplatí o takovém majetku zůstavitele, o němž zákon stanoví, že k němu nabývají vlastnické právo jiné osoby.
Podle ustanovení § 192 z.ř.s. objeví-li se po právní moci rozhodnutí, jímž bylo řízení o pozůstalosti zastaveno (§ 153 a 154), majetek, který tvoří aktivum pozůstalosti, popřípadě též pasivum pozůstalosti, soud projedná dědictví. Dědictví však nebude projednáno, objeví-li se pouze pasivum pozůstalosti.
Je mimo pochybnost, že smyslem případu zastavení řízení podle ustanovení § 154 z.ř.s. je procesní ekonomie. Soud (soudní komisař) tak učiní tehdy, jestliže zůstavitel zanechal nějaký majetek, avšak jedná se o majetek bez hodnoty či majetek nepatrné hodnoty, a tento nepatrný majetek vydá tomu, kdo se postaral o pohřeb (vypraviteli pohřbu), pokud s nabytím tohoto majetku souhlasí. V tomto řízení soud nezkoumá dědické právo a neřeší se ani případné spory o dědické právo (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.2.2015 sp. zn. 21 Cdo 3326/2013). Protože vypravitel pohřbu nenabývá nepatrný majetek jako dědictví, není povinen hradit dluhy zůstavitele (srov. usnesení býv. Nejvyššího soudu ze dne 21.2.1967 sp. zn. Pls 1/67, publikované ve Sborníku I Nejvyššího soudu, SEVT, Praha 1974, str. 552). Proti usnesení o zastavení řízení podle ustanovení § 154 z.ř.s. není odvolání přípustné [§ 129 písm. e) z.ř.s.] a právní mocí tohoto usnesení je řízení o pozůstalosti skončeno (§ 155 z.ř.s.).
Neexistenci opravného prostředku proti rozhodnutí o zastavení řízení podle ustanovení § 154 z.ř.s. nahrazuje možnost podat podnět k dodatečnému projednání dědictví podle ustanovení § 192 z.ř.s. Zjistí-li se dodatečně (kdykoliv v budoucnu), že zůstavitel nezanechal pouze majetek nepatrné hodnoty, nýbrž že zde je též majetek další (který je spolu s dříve zjištěným majetkem vyšší než nepatrné hodnoty), nezakládá dříve vydané usnesení o zastavení řízení překážku věci pravomocně rozhodnuté. Soud (na návrh i bez návrhu) dodatečně projedná tento nově objevený majetek (aktivum pozůstalosti) v řízení, které je v podstatě shodné s klasickým průběhem pozůstalostního řízení. Předmětem tohoto řízení je i rozhodování o dědickém právu. Dodatečné projednání dědictví je přitom možné jen tehdy, objeví-li se dodatečně nové aktivum pozůstalosti, a za tohoto předpokladu lze projednat i nové dluhy zůstavitele (pasiva pozůstalosti). Objeví-li se dodatečně pouze pasiva pozůstalosti, soud je neprojedná.
Jak bylo uvedeno výše, při nově objevivším se aktivu pozůstalosti sice nezakládá dříve vydané usnesení o zastavení původního řízení podle ustanovení § 154 z.ř.s. překážku věci pravomocně rozhodnuté, ovšem (i po zahájení řízení podle ustanovení § 192 z.ř.s.) zůstává nedotčeno v tom smyslu, že dodatečné projednání pozůstalosti není možno chápat jako specifickou formu opravného řízení, a proto na závěrech, ke kterým dospělo původní řízení o pozůstalosti, nelze v řízení o dodatečném projednání pozůstalosti v žádném ohledu nic měnit (k tomu srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.12.2012 sp. zn. 21 Cdo 1221/2011). Nelze tedy ničeho měnit na vydání bezcenného nebo nepatrného majetku (původně zjištěného aktiva pozůstalosti) vypraviteli pohřbu, a to již z toho důvodu, že smyslem postupu podle ustanovení § 154 z.ř.s. je bezpochyby (mimo jiné) poskytnout vypraviteli pohřbu (bez ohledu na to, zda je či není dědicem zůstavitele) z aktiv pozůstalosti alespoň částečnou úhradu nákladů, které vynaložil na zůstavitelův pohřeb. V řízení o dodatečném projednání pozůstalosti podle ustanovení § 192 z.ř.s. proto soud již k tomuto nepatrnému majetku (původně zjištěnému aktivu pozůstalosti), který byl vydán vypraviteli pohřbu, nepřihlédne, tj. nezahrne jej do nově objevivších se aktiv pozůstalosti, která mají být dodatečně projednána (k tomu srov. též usnesení býv. Nejvyššího soudu ze dne 21.2.1967 sp. zn. Pls 1/67, publikované ve Sborníku I Nejvyššího soudu, SEVT, Praha 1974, str. 555-556) a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.1.2024 sp. zn. 24 Cdo 1310/2023 a v něm vyjádřený závěr, že vypravitel pohřbu nabývá zůstavitelům majetek originárně a nikoliv děděním. Tento majetek má pro řízení o dodatečném projednání pozůstalosti podle ustanovení § 192 z.ř.s. význam jen potud, že objeví-li se dodatečně další majetek nepatrné hodnoty, lze toto řízení zahájit za předpokladu, že dříve zjištěný nepatrný majetek již společně s nově objeveným nepatrným majetkem hodnotu nepatrného majetku převyšuje.
Jde-li ovšem o pasivum pozůstalosti v podobě nákladů vynaložených na pohřeb zůstavitele [§ 171 odst. 2 písm. b) z.ř.s.], zde není vyloučeno, aby soud k tomuto pasivu v řízení zahájeném podle ustanovení § 192 z.ř.s. přihlédl, pokud vypravitel pohřbu tento dluh uplatní. Z logiky věci ovšem vyplývá, že k tomuto pasivu pozůstalosti lze přihlédnout pouze do výše, v jakém nebylo uspokojeno z aktiva pozůstalosti vydaného jako majetek nepatrné hodnoty vypraviteli pohřbu podle ustanovení § 154 z.ř.s.
Uvedené vztaženo na posuzovanou věc znamená, že v tomto řízení, které bylo na návrh účastníka 1) zahájeno podle ustanovení § 192 z.ř.s., již nebylo možno při stanovení „obvyklé ceny majetku patřícího do společného jmění zůstavitele a pozůstalé manželky“ přihlédnout k nepatrnému majetku (hotovosti) ve výši 13 544 Kč, který byl usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 26.11.2019 č.j. 32 D 657/2019-29 vydán účastníku 2) jako vypraviteli pohřbu. Obvyklá cena majetku patřícího do (zaniklého) společného jmění zůstavitele a pozůstalé manželky tak může představovat toliko součet hodnot předmětné bytové jednotky a osobního automobilu ve výších podle souhlasného prohlášení účastníků, tj. částku 3 450 000 Kč. Od této částky se následně odvíjí „obvyklá cena majetku a jiných aktiv pozůstalosti“ ve výši jedné poloviny z této částky, tj. 1 725 000 Kč. Pokud se týká pasiv pozůstalosti ve výši 21 233 Kč, představujících náklady vynaložené účastníkem 2) na pohřeb zůstavitele, na jejichž uplatnění účastník 2) upozorňuje v odvolání proti usnesení soudu prvního stupně, pak k těmto pasivům mohlo být v tomto řízení přihlédnuto pouze do výše 7 689 Kč (tj. do výše rozdílu mezi částkami 21 233 Kč a 13 544 Kč). Při zohlednění částky 7 689 Kč jako „výše dluhů a jiných pasiv pozůstalosti“ pak „čistá hodnota pozůstalosti“ činí 1 717 311 Kč.
