Rozsudek Krajského soudu v Praze sp. zn. 24 Co 135/2025, ze dne 21. 8. 2025:
Zákonná zůstavitelova dědička (dcera) mj. namítla v pozůstalostním řízení zůstavitele a i v tomto sporném řízení, že konkrétní 2 osoby svědků, kteří jsou uvedeni a podepsáni na posuzované listině ([jméno FO] a [právnická osoba]) s datem [datum], nejsou způsobilí, coby svědci závěti a prohlášení o vydědění, jež jsou na jedné listině, vůbec svědčit o tom, zda před nimi současně přítomnými zůstavitel výslovně projevil ve vztahu ke konkrétní listině svoji vůli, či nikoliv, a to pro svůj vztah osob blízkých k závětní dědičce z hlediska § 22 odst. 1 OZ, protože [jméno FO] je matkou zůstavitele, tedy babičkou závětní dědičky a tedy příbuznou k závětní dědičce v řadě přímé, a [právnická osoba] je švagrem zůstavitele a nevlastním otcem závětní dědičky, jako manžel její matky, se kterou dlouhodobě žije ve vztahu partnerském a manželském, mají běžné rodinné vztahy, a tedy je osobou blízkou k závětní dědičce z titulu osob sešvagřených.
Vyplývá-li z výše uvedeného, že je obligatorní zákonnou náležitostí prosté allografní závěti zůstavitele, jakož i prohlášení zůstavitele o vydědění potomka, jež jsou na jedné listině, sepsané podle § 1534 a § 1649 odst. 1 OZ, věrohodné a souhlasné svědectví 2 způsobilých svědků takovéto závěti zůstavitele a jeho prohlášení o vydědění potomka, jež jsou na jedné listině, o tom, že zůstavitel před nimi, současně přítomnými, výslovně projevil, že listina obsahuje jeho poslední vůli, stala se „skutkově spornou“ platnost posuzované listiny již jen tím, že v úvahu přicházející zákonná zůstavitelova dědička (dcera) mj. namítla v pozůstalostním řízení zůstavitele a i v tomto sporném řízení, že konkrétní 2 osoby svědků, kteří jsou uvedeni a podepsáni na posuzované listině ([jméno FO] a [právnická osoba]) s datem [datum], nejsou způsobilí, coby svědci závěti a prohlášení o vydědění, jež jsou na jedné listině, vůbec svědčit o tom, zda před nimi současně přítomnými zůstavitel výslovně projevil ve vztahu ke konkrétní listině svoji vůli, či nikoliv, a to pro svůj vztah osob blízkých k závětní dědičce z hlediska § 22 odst. 1 OZ, protože [jméno FO] je matkou zůstavitele, tedy babičkou závětní dědičky a tedy příbuznou k závětní dědičce v řadě přímé, a [právnická osoba] je švagrem zůstavitele a nevlastním otcem závětní dědičky, jako manžel její matky, se kterou dlouhodobě žije ve vztahu partnerském a manželském, mají běžné rodinné vztahy, a tedy je osobou blízkou k závětní dědičce z titulu osob sešvagřených.
I podle závěru odvolacího soudu z ustanovení § 1534 OZ, ve spojení s § 1649 OZ, vyplývá, že k tomu, aby prostá allografní závěť a prohlášení zůstavitele o vydědění potomka, pořízené zůstavitelem na jedné listině, byla jeho platným právním jednáním, musí být splněny pod sankcí absolutní neplatnosti všechny tyto zákonné náležitosti: zůstavitel musí podepsat závěť a prohlášení o vydědění, jež jsou na jedné listině, vlastní rukou, dále musí před 2 způsobilými svědky, jím povolanými, současně přítomnými, výslovně projevit, že listina obsahuje jeho závěť a prohlášení o vydědění, a tito svědci tohoto jeho prohlášení se musí rovněž na listinu vlastní rukou podepsat, přičemž ohledně způsobilosti těchto svědků závěti platí, že musí jít o způsobilé svědky z hlediska zákonem stanovených jejich předpokladů; nedodržení, byť i jen některé z těchto formálních zákonných náležitostí daného typu pořízení závěti a prohlášení o vydědění potomka, jež jsou na jedné listině, způsobuje absolutní neplatnost daného právního jednání zůstavitele pro případ smrti.
Tyto „zpřísněné“ zákonné požadavky na platnost závěti zůstavitele ajeho prohlášení o vydědění potomka na jedné listině v prosté allografní formě jsou odůvodněny významně tím, že se toto právní jednání uplatní až v době, kdy již ten, kdo jej pořídil, nebude naživu a kdy tedy již nebude možné jeho prostřednictvím zjistit, zda vůbec zamýšlel závěť a prohlášení o vydědění potomka, jež jsou na jedné listině, pořídit, co touto listinou sledoval.
I z pohledu odvolacího soudu se tak v dané sporné věci účastnic jedná o skutkovou a právní problematiku závěti zůstavitele a prohlášení zůstavitele o vydědění potomka (dcery), jež jsou na jedné listině, která je sepsána tzv. jiným způsobem (rukou jiné osoby, než zůstavitele, o kterém není tvrzeno a doloženo, že by nemohl číst a psát, jež má být vlastní rukou zůstavitele podepsána).
Proto i podle závěru odvolacího soudu, s ohledem na konkrétní uplatněné námitky dcery zůstavitele vůči platnosti posuzované závěti zůstavitele s prohlášením o vydědění dcery, jež jsou na jedné listině, z hlediska formálních náležitostí, kdy žalobkyně své dědické právo po zůstaviteli může odvozovat jen od pravé a platné závěti zůstavitele ve vztahu ke zkoumané listině, jež byla vypravitelkou pohřbu (sestrou zůstavitele) do pozůstalostního řízení zůstavitele předložena, bylo namístě v daném sporu účastnic se v prvé řadě skutkově a právně zabývat tím, zda zkoumaná listina s datem [datum] splňuje všechny formální zákonné náležitosti daného typu pořízení závěti zůstavitelem s prohlášením o vydědění své dcery, jež jsou na jedné listině, v prosté allografní formě, či nikoliv, přičemž je to žalobkyně, komu v tomto sporném řízení svědčí břemeno tvrzení a důkazní, chce-li s úspěchem vyvrátit to tvrzení dcery zůstavitele, že je posuzovaná závěť zůstavitele s datem [datum], pořízená jím v prosté allografní formě, jak byla do pozůstalostního řízení zůstavitele předložena, neplatná pro nedostatek formálních zákonných náležitostí daného typu pořízení závěti.
