Zdroj: https://www.penize.cz/investice/479834-dedeni-investic-jaka-jsou-pravidla-a-na-co-si-dat-pozor
Najít, s kým a do čeho jste investovali, může být po vaší smrti obtížné, varují notáři, advokáti i investiční společnosti. Mějte někde pohromadě aspoň základní informace, doporučují. Zajímali jsme se, jak notáři obvykle postupují a jak je to třeba s daněmi, když zděděné investice hned prodáte.
Zhodnotit své úspory prostřednictvím investování se snaží čím dál víc lidí. S tím roste i riziko, že část jejich majetku nemusí snadno přejít na dědice, pokud investor zemře a včas nepředá důležité informace svým blízkým nebo třeba advokátovi.
Platí to obecně pro jakákoliv „finanční aktiva“, která – na rozdíl hmotného majetku – nejsou jednoduše vidět. A na rozdíl třeba od nemovitostí nebo auta se většinou nezapisují ani do nějakého centrálního rejstříku. Právě s investicemi však v praxi hrozí větší problém než u jiných finančních produktů.
Například doplňkové penzijní spoření nebo stavební spoření má člověk obvykle jen jedno, navíc je u nich ve hře jen několik málo penzijních společností nebo stavebních spořitelen. Propadnout by nemělo ani životní pojištění, kde člověk může – stejně jako u penzijka – uvést osobu, která má v případě jeho smrti dostat peníze. Od roku 2026 budou muset pojišťovny tuto osobu povinně kontaktovat.
Centrální registr sice nefunguje ani běžné nebo spořicí účty či termínované vklady. Pozůstalý manžel nebo děti nicméně často vědí, v jaké bance měl jejich blízký účet – buď k němu měli přístup jako disponent, nebo to zjistí třeba díky platební kartě. Bank pro běžné klienty je v Česku jen něco málo přes deset.
U investic to může být horší. I ty základní nástroje jako jsou podílové fondy a akcie nabízí několik desítek tuzemských společností, často nebankovních. Snadno lze investovat i přes různé zahraniční společnosti a jejich aplikace. Nemluvě o případném vlastnictví firemních dluhopisů, bitcoinu a dalších kryptoměn nebo komodit jako je zlato.
Notář, který pozůstalost vyřizuje, by sice obecně měl postupovat svědomitě a s odbornou péčí, v praxi ale vychází hlavně z informací od pozůstalých. Notář není detektiv a nemusí z vlastní iniciativy pátrat po všem, o čem se mu pozůstalí vůbec nezmíní – nebo co mu není a nemůže být známo z jiných snadno dostupných údajů (například z veřejného profilu investora, pokud byl aktivní na sociálních sítích).
Z ankety webu Peníze.cz vyplývá, že přístup různých notářů se výrazně liší. Jejich povědomí o investicích a orientace v oboru však celkově roste. Někteří oslovují alespoň hlavní investiční společnosti a platformy v Česku, například Conseq, Portu nebo dokonce XTB – i v případě, že pozůstalí neřekli notáři konkrétní informaci o tom, zda a s kým jejich blízký investoval.
Notáři sice mohou požádat o výpis z českého Centrálního depozitáře cenných papírů (CDCP), ten ale eviduje prakticky jen akcie z kuponové privatizace nebo z pražské burzy. „Pokud není investice vedena v režimu DLT (distributed ledger technology), u CDCP prakticky nelze zjistit nic konkrétního o majetku zesnulého. Finální držitele akcií znají pouze finanční instituce, které jsou členy depozitáře. CDCP eviduje pouze vlastnictví českých akcií, a to navíc jen v některých případech. O ETF, zahraničních akciích, dluhopisových emisích nebo investicích do fondů zde pozůstalí nezjistí vůbec nic,“ vysvětluje David Kuboň, hlavní právník investiční společnosti Wood & Company – pod ní spadá i platforma Portu.
Investování přes banky – včetně specializované J&T – je z tohoto pohledu jednodušší. Jenže v některých případech se notář nemusí dozvědět všechno ani v rámci velké bankovní skupiny. Typickým případem je ČSOB – pokud notář pošle oficiální dotaz jen do banky, nezjistí automaticky majetek u společnosti Patria. „Přestože je součástí skupiny ČSOB, její systémy a klientská data jsou vedena odděleně. To znamená, že investice vedené přímo u Patria Finance nejsou zahrnuty ve výpisu, který ČSOB poskytuje notáři na základě obecné žádosti o informace o účtech zemřelého,“ potvrzuje mluvčí ČSOB Petr Milata.
Neviditelné pro pozůstalé mohou být i některé firemní dluhopisy. Když je investor koupil přes banku nebo obchodníka s cennými papíry, notář se o nich zřejmě dozví. Pokud je ale koupil přímo od jejich vydavatele (typicky jde o menší firmy) nebo jiného zprostředkovatele, eviduje ho jako jejich vlastníka jen vydavatel (emitent). Pokud se dědicové o existenci dluhopisu nedozví, například z e-mailu, papírového dokladu nebo připsání úroku na bankovní účet, firma jim to sama od sebe neoznámí. Centrální registr všech dluhopisů v Česku neexistuje.
Na co myslet včas
Investor by tedy měl včas myslet na to, aby se k pozůstalým dostaly alespoň základní informace. Pokud jim za svého života nechce sdělovat podrobnosti, může je předat například rodinnému právníkovi. Některé investiční společnosti nabízejí pro bohatší klienty a větší investory také specializované služby související se správou majetku a jeho předáním.
A třeba platforma Portu umožňuje předem uvést osobu, kterou může kontaktovat. Jen je potřeba myslet na případnou aktualizaci – typicky po rozchodu s dosavadním partnerem. Na rozdíl od penzijka si však klient nikdy nemůže přímo u investiční společnosti zvolit, která osoba jeho majetek dostane. Všechno se řídí standardními pravidly pro dědění.
„Investor by měl mít k dispozici dokumenty a informace – ideálně na jedné hromadě – o svém veškerém majetku v podobě nějakého soupisu, a hlavně by o této své ‚složce‘ měl dát vědět před smrtí potenciálním dědicům, aby měli usnadněnou cestu při hledání majetku a jeho převzetí včetně znalosti přístupových údajů, hesel, klíčů a podobně,“ shrnuje základní rady advokát Vladimír Janošek, specialista na dědické řízení.
„Každý investor by si měl uvědomit, že jeho rodina nemusí být v investování zběhlá – co je pro něj samozřejmostí, může být pro ostatní nepřekonatelnou překážkou. Bez instrukcí se rodina nemusí vůbec k majetku dostat – typicky u virtuálních aktiv. Čím více informací investor ještě za svého života potenciálním dědicům poskytne o svém majetku, tím je větší pravděpodobnost, že o něj v budoucnu nepřijdou,“ zdůrazňuje Vladimír Janošek.
„U kryptoměn se doporučuje přístupové údaje pro příbuzné či blízké zapsat a přístupové heslo mezi ně rozdělit napůl. Protože pokud nemá nikdo po smrti zůstavitele přístup ke kryptopeněžence, uložená kryptoměna je již navždy nedostupná a není instituce, přes kterou by šla dohledat a získat,“ upřesňuje Radim Neubauer, prezident Notářské komory ČR.
Základní pravidla pro dědění investic
Pro „dědění investic“ platí stejná pravidla jako pro jiný majetek. Stručně řečeno: přednost má dědická smlouva či závěť, pokud ji investor pořídil – ani v takovém případě však až na výjimky nelze pominout vlastní potomky (děti jako takzvané neopominutelné dědice). Když není závěť, postupuje se podle posloupnosti stanovené občanským zákoníkem – přednost mají manžel/ka a děti, přičemž každý dědí stejný podíl. Odměna notáři se odvíjí od zjištěné hodnoty majetku.
Investiční produkty v zásadě přecházejí na dědice – ten nedostane automaticky peníze, ale stane se novým majitelem akcií, podílových listů a podobných aktiv. Je to stejné jako třeba s autem – dědic nedostane jeho aktuální hodnotu v penězích, ale stane se vlastníkem a teprve pak se rozhodne, jestli ho bude dál používat, nebo ho prodá.
Znamená to, že například v bance si dědic musí nejdříve založit investiční (majetkový) účet, na který mu banka převede zděděné cenné papíry. A to i v případě, že dědic už má ve stejné bance běžný účet a přeje si cenné papíry rovnou prodat.
Některé banky mu umožní alespoň to, aby hned na začátku zadal příkaz k jejich prodeji – banka je prodá krátce poté, co je připíše na jeho investiční účet, a nevyžaduje v takovém případě vyplnění jinak povinného investičního dotazníku.
Odlišně postupuje platforma Portu. Cenné papíry prodá, jakmile se dozví o smrti klienta (doručení úmrtního listu), takže dědic dostane rovnou peníze. Klient si však může předem nastavit, že v případě jeho smrti nemá Portu aktiva prodávat, ale převést je na dědice tak, jak jsou.
Také pro zdanění zisku z prodeje cenných papírů platí standardní pravidla: daňové osvobození lze využít, když je splněný takzvaný hodnotový nebo časový test. Při využití časového testu se za určitých podmínek započítá doba, po kterou cenné papíry držel předchozí vlastník.
„Pro uznání osvobození příjmu z prodeje cenných papírů musí jít o dědictví po zůstaviteli, který byl příbuzným v přímé linii nebo manželem. Doba pro osvobození (více než tři roky od nabytí) se pak zkracuje o dobu, po kterou vlastnil cenné papíry zůstavitel,“ říká Jana Melicharová, daňová poradkyně KODAP Liberec.
Jak postupují notáři?
„Notář v rámci pozůstalostního řízení kontroluje veřejné rejstříky. Mezi ty, které prověří vždy, patří katastr nemovitostí, nahlédne do obchodního rejstříku, zjistí stavební spoření a penzijní připojištění, i když to ve většině případů není předmětem řízení o pozůstalosti. Životní pojistku notář bez znalosti konkrétní pojišťovny nedohledá, v případě určení obmyšlené osoby však pojistka dědickým řízením stejně neprochází,“ popisuje Radim Neubauer, prezident Notářské komory ČR.
Zůstatky na bankovních účtech může notář zjistit jen dotazem na každou jednotlivou banku. „Jednoduchou cestou přes centrální evidenci účtů to zjistit nemůže. Česká národní banka notářům přístup k údajům o tom, zda měl pozůstalý nějaký bankovní účet a případně u které banky, vůbec neumožňuje,“ vysvětluje šéf notářské komory. Zjednodušit to má alespoň systém, který komora dohodla s Českou bankovní asociací: vznikl takzvaný standard dotazu a komunikace má probíhat strojově, což ji zefektivní a zrychlí, nebude už potřeba obracet se na každou banku jednotlivě. Neubauer věří, že systém brzo začne fungovat v praxi.
U cenných papírů je získávání údajů ještě složitější. Pomůže, když pozůstalí mají nějaký doklad nebo konkrétnější informaci. Notář situaci prověří i v případě, že se pozůstalí domnívají, že zemřelý vlastnil aktiva v konkrétní instituci. „Pochopitelně investice v zahraničí notář bez toho, aby dostal údaje od dědiců, vůbec nezjistí. Stejně tak je problém s investicemi přes různé mobilní aplikace či do listinných cenných papírů,“ podotýká Neubauer.
„Notář jako pověřený soudní komisař obecně již v rámci předběžného šetření provádí ‚úkony potřebné pro zjištění stavu zůstavitelova jmění‘. Obecně by tedy měl notář zjišťovat sám, jaký majetek tvořil pozůstalost, nicméně vychází často právě z toho, co mu sdělí dědicové. Zároveň zákon ukládá povinnost každému, kdo zná skutečnosti významné pro řízení a rozhodnutí o pozůstalosti, aby je na výzvu sdělil notáři. I tímto způsobem lze zjistit aktivum pozůstalosti. Situace je samozřejmě výrazně komplikovanější, pokud zůstavitel investoval mimo ČR, nebo byla jeho investice decentralizovaná,“ hodnotí praxi Jiří Kunášek, specialista na dědické právo ze společnosti Havel & Partners.
„Někteří notáři přistupují ke zjišťování majetku – včetně investic – velmi důsledně, tedy obepisují minimálně nejznámější instituce, u nichž mohl mít zůstavitel veden (investiční). Jiní naopak vycházejí pouze z toho, co jim řeknou dědicové, respektive příbuzní, a bez podnětu ke zjišťování konkrétních investic se do tohoto kroku nepouští,“ konstatuje advokát Jiří Kunášek.
„To pak často vede k situacím, kdy si – třeba i několik měsíců či let po ukončení dědického řízení – dědicové vzpomenou nebo zjistí, že zůstavitel měl někde investice, ke kterým se v důsledku neprojednání v dědickém řízení nemůžou dostat. V takovém případě je potřeba dodatečně pozůstalost projednat,“ dodává. Dodatečné projednání sice není časově omezeno, nicméně je třeba myslet na to, že v čase se případné důkazy či podklady postupně oslabují.
„Pokud notář však nemá jasnou indicii, kde „pátrat“ po majetku, je pro něho fakticky nemožné udělat vyčerpávající seznam oslovovaných subjektů. Často však stačí i jen vágní povědomí dědiců o potenciálním majetku, které notáři neberou na lehkou váhu a po majetku pátrají,“ zdůrazňuje specialista na dědické právo ze společnosti Havel & Partners.
Problémem jsou podle něj pochopitelně hlavně kryptoměny, pokud je člověk nedržel přes prostředníka, či neevidované komodity jako zlato.
„Čím častěji se notáři řešící pozůstalost setkávají s investičními produkty, tím větší je pravděpodobnost, že budou takový majetek v rámci řízení zjišťovat. Rozhodně můžeme potvrdit, že trend je spíše zjišťovat, než naopak,“ hodnotí vývoj advokát Kunášek.
Podle advokáta Vladimíra Janoška, specialisty na dědické právo, mají lidé nesprávnou představu o tom, že notář v pozůstalostním řízení je něco jako detektiv a sám bude pátrat po majetku zůstavitele. Ve skutečnosti však notář zjišťuje tyto informace nejprve od příbuzných zůstavitele a pak si vyžádá příslušné podklady a údaje od těch institucí, které mu příbuzní nahlásí – například banky, pojišťovny, registr vozidel. V některých případech si notář zjišťuje údaje sám – typicky katastr nemovitostí, obchodní rejstřík, centrální depozitář cenných papírů a podobně.
„Rozsah šetření se liší notář od notáře. Zákon totiž nestanoví, jak důkladné by šetření mělo být. Pokud si příbuzní nejsou jistí například tím, u kterých bank měl zůstavitel účet, tak notáři zpravidla obepisují jen několik větších bank – většinou tak do pěti). Není to tedy tak, že by se notáři dotazovali všech finančních institucí,“ konstatuje Janošek.
Tuzemské investiční společnosti podle něj oslovují notáři obvykle jen v případě, že mají nějakou indicii o tom, že by v ní zůstavitel mohl něco mít. „Někteří notáři tak činí i takzvaně naslepo, pokud je o to pozůstalí požádají. Opět to závisí na ochotě konkrétního notáře. Jsou tací, kteří provádí šetření o majetku v ‚úsporném‘ režimu, a naopak tací, kteří se snaží pozůstalým, kteří nemají informace o majetku zůstavitele, vycházet vstříc a dotazují se většího množství institucí, než je obvyklé.
Ptají se nás i „naslepo“, potvrzují investiční společnosti
Notáři se zajímají o investice čím dál častěji, a to i v případě, že od pozůstalých nemají konkrétní informaci o tom, že jejich blízký investoval přímo s námi, potvrzují velké nebankovní společnosti oslovené webem Peníze.cz.
„Dostáváme dotazy od notářů i ke klientům, které neznáme – tedy kdy nás notář oslovil bez znalosti toho, zda klient u nás měl smlouvu. Počet podobných žádostí průběžně stoupá, ale ne nějak dramaticky, aktuálně se jedná o vyšší desítky měsíčně,“ říká Richard Siuda, předseda představenstva Conseq Investment Management.
„Notáři nás někdy kontaktují i na základě obecné informace od pozůstalých, že jejich blízký někde investoval. Nelze však zaručit, že nás osloví vždy, nebo že osloví správnou entitu v rámci skupiny,“ odpovídá David Kuboň za Wood & Company.
„V posledních letech vnímáme určité zlepšení v povědomí notářů o investicích, ale stále je zde prostor pro další vzdělávání a zlepšení, zejména s ohledem na rozšiřující se nabídku investičních produktů,“ dodává Kuboň.
S oslovením od notářů i v situaci, kdy nemají přesnou informaci od pozůstalých, se setkává také platforma XTB. „Letos jsme obdrželi několik desítek takových výzev. V několika případech se ukázalo, že daná osoba u nás účet neměla. V několika situacích šlo ale o příbuzné našich klientů (například o manžele) a notář se chtěl ujistit, zda neexistuje i společný majetek. Celkově to tedy vnímáme jako projev zodpovědného přístupu notářů,“ říká Vladimír Holovka, šéf XTB pro Česko, Slovensko, a Maďarsko.
Podle něj je vidět, že notáři se v tématu investic orientují stále lépe, což odráží i rostoucí zájem veřejnosti o investování obecně. „V posledních letech jsme se nesetkali s tím, že by se notář doptával například na význam pojmů jako akcie nebo ETF. Naopak, komunikace se stává velmi profesionální a věcná,“ konstatuje Holovka.
Jednodušší situaci mají notáři při oslovení bank – i když se původně zajímají třeba jen o vkladové účty, získají informaci také o investicích. „Standardně poskytujeme informace o všech produktech, které evidujeme na rodné číslo zemřelého – tedy nejen o běžných a spořicích účtech, ale i o majetkovém účtu, pokud jsme ho pro zemřelého vedli,“ potvrzuje například za ČSOB její mluvčí Petr Milata.
„Notáři nás oslovují i v případech, kdy nemají od pozůstalých přesnou informaci o tom, že jejich blízký investoval právě přes nás,“ říká Vratislav Svoboda, ředitel privátního bankovnictví J&T Banky. Znalost problematiky investic u notářů se podle něj postupně zvyšuje.
Pokud klient koupil prostřednictvím J&T Banky firemní dluhopis, dostane od ní notář i tuto informaci. „Informace od banky bývá zpravidla úplnější než údaje z Centrálního depozitáře cenných papírů, protože cenné papíry mohou být totiž evidovány jak v CDCP, tak i na takzvaném nominee účtu banky,“ připomíná Svoboda.
