Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 3607/2024, ze dne 20. 2. 2025:
Dovolatel svůj názor, že závěť zůstavitele ze dne 18.8.2014 nesplňuje náležitosti holografní závěti uvedené v ustanovení § 1533 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), odůvodňuje tím, že ohledně „části textu závěti (jediné přepsané číslice v datu narození závětního dědice – žalovaného) nelze ani znaleckým zkoumáním uzavřít, že ji psal rukou zůstavitel“. Protože – jak bylo uvedeno výše – dotčená závěť byla jinak celá sepsána i podepsána zůstavitelem, má (může mít) dovolatelem namítaná skutečnost za následek pouze to, že k přepsané číslici nebude při zjišťování obsahu závěti přihlíženo, což – jak správně uvažovaly soudy obou stupňů – by v daném případě mohlo mít vliv jedině na dostatečnou identifikaci závětního dědice. Odvolacímu soudu proto nelze důvodně vytýkat, že dovolatelem namítanou vadu v textu závěti (jednu přepsanou číslici v datu narození závětního dědice) překlenul výkladem projevu vůle, jestliže s poukazem na „konstantní judikaturu“ (srov. např. odvolacím soudem zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19.12.2002 sp. zn. 30 Cdo 1143/2002) ve shodě se soudem prvního stupně akcentoval, že „z předložené závěti je (i bez přepsané číslice) bez pochyb zjistitelné, kdo má být dědicem“, a holografní závěť zůstavitele v tomto směru shledal platným právním jednáním.
