Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 149/2023, ze dne 27. 4. 2023:
K uvedenému je však třeba dodat, že usnesení soudu o zastavení řízení o pozůstalosti podle ustanovení § 153 nebo § 154 odst. 1 z. ř. s. je procesním rozhodnutím, které nezakládá překážku věci pravomocně rozhodnuté. Ukáže-li se po právní moci usnesení o zastavení dědického (pozůstalostního) řízení, že zůstavitel zanechal majetek nikoliv nepatrný (např. proto, že soud byl nesprávně informován o ceně majetku) nebo že zanechal další (dosud neznámý) majetek, je třeba zůstavitelův majetek projednat v řízení o dědictví (pozůstalosti) (k tomu srov. právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2011, sp. zn. 21 Cdo 3264/2009, publikovaném v časopise Soudní judikatura pod č. 133, ročník 2012, nebo v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2017, sp. zn. 21 Cdo 1346/2016).
Podle ustanovení § 192 z. ř. s. objeví-li se po právní moci rozhodnutí, jímž bylo řízení o pozůstalosti zastaveno (§ 153 a § 154 odst. 1 z. ř. s.), majetek, který tvoří aktivum pozůstalosti, popřípadě též pasivum pozůstalosti, soud projedná dědictví. Dědictví však nebude projednáno, objeví-li se pouze pasivum pozůstalosti.
