Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 67/2025, ze dne 28. 1. 2025:
Pokud jde o zásadní otázku, kdo má provádět jednotlivé úkony v řízení o pozůstalosti (včetně tzv. dodatečného projednání po rozhodnutí o pozůstalosti, viz § 193 a násl), vyjádřil se k této otázce Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 21. 8. 2024, sp. zn. 24 Cdo 1746/2024 [jež tak bylo vydáno až po rozhodnutí odvolacího soudu v nyní projednávané věci] a v němž, ohledně diskutované materie (jež ovšem byla obdobně upravena i před 1. 1. 2014), zaujal následující stanovisko:
Řízení o pozůstalosti se zahajuje na návrh nebo i bez návrhu (srov. § 13 odst. 1 z. ř. s.). Na návrh je řízení zahájeno, jen jestliže je z něho patrno, že si navrhovatel (ten, kdo návrh podal) činí právo na pozůstalost jako dědic (srov. § 138 odst. 1 z. ř. s.); v takovém případě je řízení zahájeno dnem, kdy návrh došel soudu (srov. § 1 odst. 3 z. ř. s. a § 82 odst. 1 o. s. ř.). Nebylo-li řízení zahájeno na návrh, soud usnesením zahájí řízení bez návrhu, jakmile se dozví, že fyzická osoba zemřela nebo byla prohlášena za mrtvou; usnesení o zahájení řízení není třeba doručovat a řízení je zahájeno dnem, kdy takové usnesení bylo vydáno (srov. § 13 odst. 2 a § 138 odst. 2 z. ř. s.).
V řízení o pozůstalosti provádí úkony soudu prvního stupně jako soudní komisař notář, kterého tím soud pověřil (srov. § 100 odst. 1 z. ř. s.). To, který notář bude soudem pověřen provedením úkonů jako soudní komisař, stanoví rozvrh, který vydal na návrh příslušné notářské komory předseda krajského soudu na období kalendářního roku; o pověření notáře rozhodne po zahájení řízení soud usnesením, které není třeba doručovat (srov. § 101 z. s. ř.).
Pověření notáře k provedení úkonů soudu prvního stupně v řízení o pozůstalosti se nevztahuje pouze na úkony, taxativně vypočtené v ustanovení § 100 odst. 2 z. ř. s., které činí soud. Avšak i v těchto případech soud vydá po zahájení řízení usnesení o pověření notáře, neboť v nich je notář povinen – jak se uvádí v ustanovení § 100 odst. 3 z. ř. s. – „připravit všechny podklady pro usnesení a jiné úkony soudu a učinit návrhy na jejich znění, je-li to třeba“.
Z výše uvedeného vyplývá, že soudní komisariát je při projednávání pozůstalosti u soudu prvního stupně obligatorní (jak ostatně výstižně uvedl již odvolací soud); rozhodnutí a jiné úkony v řízení o pozůstalosti u soudu prvního stupně tedy neprovádí (nesmí provádět) – s výjimkou případů uvedených v ustanovení § 100 odst. 2 z. ř. s. – soudce nebo jiná soudní osoba, ale vždy notář jako soudní komisař. Soud prvního stupně je vždy povinen usnesením pověřit notáře, aby jako soudní komisař provedl úkony v řízení o pozůstalosti, a to ihned poté, co řízení o pozůstalosti bylo zahájeno; to platí ve všech případech, tedy i tehdy, jestliže projednání pozůstalosti nepatří do pravomoci českých soudů nebo jestliže soud není k projednání pozůstalosti příslušný [obdobné závěry pak nutně platí i pro posuzování projednatelnosti návrhu na zahájení pozůstalostního řízení – poznámka dovolacího soudu]. Výběr notáře, který bude v pozůstalostním řízení pověřeným soudním komisařem, neprovádí soud podle své úvahy; postupuje přitom podle rozvrhu, který vydal na návrh příslušné notářské komory předseda krajského soudu na období kalendářního roku.
