Jaká rozporná skutková tvrzení účastníků jsou způsobilá zapříčinit nepřihlížení k majetku ve smyslu ustanovení § 162 odst. 2 z. ř. s.

Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 1805/2024, ze dne 18. 12. 2024:

V projednávané věci záviselo napadené rozhodnutí odvolacího soud na vyřešení právní otázky, jaká rozporná skutková tvrzení účastníků jsou způsobilá zapříčinit nepřihlížení k majetku ve smyslu ustanovení § 162 odst. 2 z. ř. s. Protože se odvolací soud při řešení této otázky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, shledal Nejvyšší soud dovolání přípustným ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř.

K otázce spornosti aktiv, pasiv, popř. jmění náležejícího do SJM zůstavitele a přeživšího manžela se již judikatura Nejvyššího soudu (např. v rozsudku ze dne 26. 1. 2023, sp. zn. 24 Cdo 2680/2022-II) vyjádřila tak, že sporností aktiv (popř. pasiv nebo majetku, jež má náležet do SJM) je míněna situace, kdy v rámci řízení o pozůstalosti některý z dědiců (popř. pozůstalý manžel, jde-li o majetek, jež má tvořit společné jmění manželů) uplatní rozdílná (rozporná) tvrzení o skutečnostech, které jsou rozhodné pro posouzení (právní závěr), zda věc nebo jiná majetková hodnota, popřípadě dluh patřily zůstaviteli, popř. do společného jmění manželů.

Při zjišťování, které věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty patřily do společného jmění, jaké měli manželé společné závazky, co každý z manželů vynaložil ze svého na společný majetek nebo co bylo ze společného majetku vynaloženo na jejich ostatní majetek, soud vychází nejen ze shodných tvrzení účastníků (dědiců a pozůstalého manžela). Zůstala-li některá z těchto okolností mezi pozůstalým manželem a dědici nebo mezi dědici po skutkové stránce sporná, postupuje soud (soudní komisař) podle ustanovení § 162 odst. 2, věta druhá z. ř. s., tj. omezí se jen na zjištění jejich spornosti a při vypořádání společného jmění ke spornému majetku nepřihlíží. Účastníci (dědici nebo pozůstalý manžel) se pak mohou domáhat svých práv k tomuto majetku nebo ohledně těchto dluhů žalobou mimo řízení o dědictví (§ 189 odst. 1 z. ř. s.).

Sporností aktiv nebo pasiv dědictví, případně sporností aktiv nebo pasiv společného jmění manželů, se ve smyslu citovaných ustanovení rozumí rozdílná (rozporná) tvrzení účastníků řízení o skutečnostech, které jsou rozhodné pro posouzení (právní závěr), zda věc nebo jiná majetková hodnota, popřípadě dluh patřily zůstaviteli (do společného jmění manželů). Jsou-li údaje účastníků shodné nebo liší-li se jen v okolnostech, které nejsou pro právní hodnocení významné, nejde o spor o aktiva nebo pasiva dědictví (společného jmění manželů). V případě, že účastníci mají jen rozdílný právní názor na otázku, zda věc nebo jiná majetková hodnota, popřípadě dluh patřily zůstaviteli (do společného jmění manželů), nemůže se soud omezit na „zjištění spornosti“; na základě svého právního posouzení musí rozhodnout, zda patří nebo nepatří do dědictví (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5455/2007, jehož závěry se přiměřeně uplatní i za současné právní úpravy).

Vyjádří-li některý z účastníků pouhý nesouhlas se zařazením majetku nebo dluhů do aktiv a pasiv dědictví (nyní pozůstalosti), aniž by vůbec uvedl skutečnosti rozhodné pro posouzení, zda věc, právo nebo jiná majetková hodnota, popřípadě dluh patřily zůstaviteli, nejde o spor o aktiva nebo pasiva dědictví (pozůstalosti); (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2012, sp. zn. 21 Cdo 1305/2010).

Začněte psát hledaný výraz výše a stisknutím klávesy Enter vyhledejte. Stisknutím klávesy ESC zrušíte.

Zpět na začátek