Usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 18 Co 81/2023, ze dne 23. 11. 2023:
Krajský soud shodně s městským soudem dospěl k závěru, že mezi účastníky řízení je spor o dědické právo, který se dosud nepodařilo odstranit. Konkrétně v bodech 24. a 25. pečlivě odůvodněného usnesení (platí i pro prvostupňové rozhodnutí) uvedl, že účastnice 2) a 3) své dědické právo opírají o zákonnou dědickou posloupnost a dědické právo účastnice 1) opírající se o předmětnou závěť zpochybňují zejména prostřednictvím tvrzení, která se týkají její platnosti. Účastnice 3) sice výslovně uvedla, že tuto závěť zpochybňuje i co do její pravosti, avšak ani v řízení před soudem prvního stupně, ani v řízení odvolacím tuto námitku nijak blíže nespecifikovala; neuvedla žádnou konkrétní skutkovou argumentaci, z níž by se podávalo, z jakého důvodu by předmětná závěť neměla pocházet od zůstavitelky. Jestliže je mezi účastnicemi sporné, zda je předmětná závěť platná, a zároveň nebyla tato závěť popřena co do pravosti, vycházely soudy obou stupňů při určení nejslabšího dědického práva z pravidel zakotvených v § 1673 odst. 1 o. z. Odvolací soud souhlasil se soudem prvního stupně, že ve smyslu výkladu podaného Nejvyšším soudem zejména v posledně citovaném usnesení sp. zn. 24 Cdo 2012/2022, není možno jako na účastníka řízení s méně pravděpodobným dědickým právem pohlížet na účastnici 1), přestože účastnice 3) popřela předmětnou závěť i co do její pravosti, neboť se tak stalo jen naprosto formálním, blíže nekonkretizovaným, způsobem. Slabší dědické právo v tomto případě tudíž svědčí účastnicím 2) a 3), proto právě ony byly správně odkázány k podání žaloby podle § 170 z. ř. s.