Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 3171/2024, ze dne 3. 12. 2024:
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi dospěl k závěru, že: „Dědic se může podle § 189 odst. 1 z. ř. s. domáhat vůči jinému dědici při splnění podmínky naléhavého právního zájmu (§ 80 o. s. ř.) určení, že věc, právo nebo jiná majetková hodnota náležela ke dni smrti zůstaviteli, jen do doby, než nabude právní moci rozhodnutí o dědictví podle § 185 z. ř. s, a to za současného předpokladu, že jde o právo k majetku, k němuž soud v řízení o pozůstalosti v důsledku neshody dědiců o rozhodných skutečnostech nepřihlížel (§ 172 odst. 2 věty druhé nebo § 173 věty druhé z. ř. s.). V období po právní moci rozhodnutí o dědickém právu (§ 185 z. ř. s.) se může dědic podáním žaloby ve sporném řízení domáhat vůči ostatním dědicům ohledně sporných aktiv (popř. pasiv) pozůstalosti ve svůj prospěch zpravidla již jen vydání věci, bezdůvodného obohacení nebo určení práva nebo právního vztahu. Uvedené platí i tehdy, byla-li spornost aktiv (popř. pasiv) pozůstalosti zjištěna až v řízení o dodatečném projednání pozůstalosti (§ 193 odst. 1, část věty za středníkem z. ř. s.). Tyto závěry lze přiměřeně vztáhnout i na majetek, ohledně kterého je mezi dědici a pozůstalým manželem spor o to, zda byl ke dni smrti zůstavitele součástí společného jmění manželů (§ 162 odst. 2 věty druhé z. ř. s.)“ [k tomu srov. právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2023, sp. zn. 24 Cdo 2680/2022, jehož uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek bylo jednohlasně přijato na jednání občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu konaného dne 11. 10. 2023, a který tak byl uveřejněn ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 84, ročník 2023; dále srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 11. 2023, sp. zn. 24 Cdo 2859/2023]. Také v rozsudku ze dne 25. 4. 2024, sp. zn. 24 Cdo 1580/2023, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že „v době po skončení řízení o pozůstalosti není dán naléhavý právní zájem o určení, zda tu je pohledávka patřící do zaniklého společného jmění manželů, ke které nebylo v řízení o pozůstalosti přihlédnuto z důvodu její spornosti“ (k tomu srov. také právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2023, sp. zn. 24 Cdo 2207/2023). Vzhledem k uvedené (ustálené) judikatuře dovolacího soudu, jakož i ke znění ustanovení § 189 odst. 1 a § 193 odst. 1 in fine z. ř. s., má dovolací soud za to, že není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak, či dokonce aby Nejvyšší soud dovolatelkou označenou část právní úpravy z. ř. s. týkající se dědictví předložil Ústavnímu soudu k posouzení zákonnosti a ústavnosti.