Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 2956/2019, ze dne 20. 12. 2019:
Návrh, kterým se navrhovatel domáhá rozhodnutí soudu, aby se nepřihlíželo k zůstavitelem nařízenému zákazu zcizení nebo zatížení dědictvím po něm nabytých nemovitých věcí, je třeba projednat podle OSŘ. Pokud je tento návrh podán až po skončení řízení o pozůstalosti, nelze věcné rozhodnutí o něm odmítnout jen proto, že neobsahuje označení žalovaného, když je zcela zjevné, že jde o návrh, který není typickou žalobou určenou k řešení sporů ve dvoustranných právních vztazích, jejíž náležitosti jsou stanoveny v § 79 OSŘ; nezbývá proto, než aby se soud s takovým návrhem vypořádal jinak, než bez dalšího jeho odmítnutím pro neoznačení žalovaného. Tvrdí-li navrhovatel, že je nemožné určit věcně legitimovaného žalovaného, je třeba posoudit, zda zde skutečně není nikoho, do jehož poměrů by návrhem požadované rozhodnutí mohlo zasáhnout, a poté případně návrh věcně projednat i jen za účasti navrhovatele.
