Usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě sp. zn. 0 Nc 5001/2017, ze dne 6. 2. 2017:
Navrhovatelka se ve jménu zajištění vzorku tkáně z pozůstatků zůstavitele k identifikaci genetického vzorku DNA pro pozdější řízení o určení otcovství k dosud nenarozenému dítěti domáhala, aby soud vydal předběžné opatření, kterým by pohřební službě uložil povinnost nepohřbívat tělo zůstavitele. Z pohledu navrhovatelky jde o krok vcelku logický a lidsky pochopitelný. Věc však tak jednoduchá není. Zatímco totiž na jedné straně stojí zájem budoucí matky a hlavně dosud nenarozeného dítěte, na straně druhé stojí integrita a ochrana těla zemřelého člověka.
Podle § 91 o.z. člověk je nedotknutelný.
Podle § 92 odst. 1 o.z. lidské tělo je pod právní ochranou i po smrti člověka. Naložit s lidskými pozůstatky a s lidskými ostatky způsobem pro zemřelého nedůstojným se zakazuje.
Podle § 113 odst. 1 o.z. člověk má právo rozhodnout, jak bude po jeho smrti naloženo s jeho tělem.
Podle § 113 odst. 2 o.z. provést pitvu nebo použít lidské tělo po smrti člověka pro potřeby lékařské vědy, výzkumu nebo k výukovým účelům bez souhlasu zemřelého lze jen, pokud to stanoví zákon.
Z uvedených ustanovení jednoznačně vyplývá, že i po smrti je tělo zemřelého zákonem chráněno, a až do doby, do které v něm lze spatřovat zemřelého člověka, je lidské tělo integrální součástí osobnosti, přičemž ochrana se vztahuje jak na tělo jako celek tak i jeho součásti a nakládat s tělem či jeho součástmi lze jen v mezích zákona.
Podle § 115 o.z. zemře-li člověk, aniž projeví souhlas s pitvou nebo s použitím svého těla po smrti způsobem podle § 113, platí, že s provedením pitvy nebo s takovým použitím svého těla nesouhlasí.
Z uvedeného ustanovení vyplývá, že zemře-li člověk, aniž projeví souhlas s pitvou nebo s použitím svého těla po smrti způsobem podle § 113 a soud dodává nejen s nimi, o čemž svědčí i novela ustanovení § 113 odst. 2 o.z. provedená zák. č. 460/2016 Sb., která bude účinná od 28.2.2017, platí, že s provedením pitvy nebo s takovým použitím svého těla nesouhlasí. Soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.9.2014 sp. zn. 30 Cdo 1982/2012, podle něhož test DNA vyhotovený na základě vzorku DNA odebraného z těla zemřelého, aniž by k tomu dal souhlas před smrtí sám zemřelý, nebo po jeho smrti osoby oprávněné k pietní ochraně osobnosti podle § 15 obč. zák. (nyní podle § 114 odst. 1 o.z. – pozn. soudu), je nezákonně získaným důkazem a jako takový je v řízení nepřípustný.
Podle § 114 odst. 1 o.z. člověk je oprávněn rozhodnout, jaký má mít pohřeb. Nezanechá-li o tom výslovné rozhodnutí, rozhodne o jeho pohřbu manžel zemřelého, a není-li ho, děti zemřelého; není-li jich, pak rozhodnou rodiče a není-li jich, sourozenci zemřelého; nežijí-li, pak rozhodnou jejich děti a není-li ani jich, pak kterákoli z osob blízkých; není-li žádná z těchto osob, pak rozhodne obec, na jejímž území člověk zemřel.
V citovaném ustanovení je dále rozvedena a zároveň posílena ochrana lidského těla po smrti člověka zakotvená v § 113 odst. 1 o.z. Je tedy výsostným právem člověka rozhodnout se, jaký by měl mít pohřeb, a nerozhodl-li se, je rozhodnutí na osobách uvedených v pořadí v tomto ustanovení povolaných k ochraně piety zemřelého. Vztaženo na tuto věc z ničeho nevyplývá, že by se zůstavitel ani pozůstalí rozhodli pro to, aby po smutečním obřadu zůstalo tělo zemřelého nepohřbeno. Podle názoru soudu, ani soud nemůže v tomto konkrétním případě nařídit, aby tělo zemřelého nebylo zatím pohřbeno, neboť uložení takové povinnosti pro v návrhu popsaný účel nemá oporu v zákoně, ba jde přímo proti výše citovaným ustanovením o ochraně těla zemřelého a nakládání s ním. Soud poukazuje na ustanovení čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle něhož povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod.
V daném případě proto soud dovodil, že vydáním předběžného opatření by nepřiměřeně, necitlivě a v rozporu se zákonem zasáhl do zákonem upravené ochrany zemřelého člověka. Soud tedy upřednostnil aktuální zájem a ochranu zemřelého člověka, pietní a důstojné naložení s jeho tělem, před budoucími zájmy dosud nenarozeného dítěte. Soud se rozhodl tak i proto, že zamítnutím návrhu navrhovatelky na vydání předběžného opatření, není nijak znemožněno či vyloučeno, aby v budoucnu podala návrh na určení otcovství k narozenému dítěti proti domnělému zemřelému otci, tedy právo na soudní ochranu jim není tímto rozhodnutím odepřeno.