Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2446/2016, ze dne 8. 11. 2017:
Dohoda o vypořádání dědictví, kterou v řízení o dědictví uzavírají dědici, je právním úkonem, kterým si upravují vzájemná práva a povinnosti, které na ně přešly zůstavitelovou smrtí. I když takovou úpravou je nejčastěji výše nabytého dědického podílu jednotlivého dědice oproti nároku, který pro něho vyplývá ze zákona, popř. ze závěti, mohou si dědicové upravit dohodou i práva či povinnosti vyplývající ze závazků zůstavitele vzniklých za jeho života, zejména když se netýkají jiných osob než dědiců samotných. Prostřednictvím usnesení soudu, kterým je dohoda o vypořádání dědictví schválena, je pak úprava práv a povinností, které na dědice přešly, s účinky ke dni smrti zůstavitele, závazná, a to nejen pro samotné účastníky řízení, ale i pro všechny soudy a správní orgány.
