Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2699/2017, ze dne 30. 10. 2017:
Rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska závěru o neplatnosti allografní závěti pořízené zůstavitelkou V. Š., zemřelou dne 1. 12. 2013, která nemohla psát, pro nedostatek formálních náležitostí podle ustanovení § 476c zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění účinném do 31. 12. 2013; srov. § 3069 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) [dále též jen „obč. zák.“], v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (k otázce nezbytnosti současné a nepřetržité přítomnosti svědků závěti při celém úkonu pořizování závěti podle ust. § 476c obč. zák. srov. například právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 5. 2004, sp. zn. 30 Cdo 164/2004 , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 7, ročník 2007; rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 10. 2006, sp. zn. 21 Cdo 2203/2006, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 69, ročník 2007,nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2012, sp. zn. 21 Cdo 341/2010, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 109, ročník 2012) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Pro úplnost je nutné zmínit, že poukazuje-li dovolatelka na rozdílnost rozhodování dovolacího soudu ve věcech týkajících se „souvztažnosti děje při pořizování závěti“, opomíjí, že v dovolání citované usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2013, sp. zn. 21 Cdo 3098/2011,se týká pořízení závěti podle ustanovení § 476b obč. zák., a tudiž na projednávanou věc nedopadá. Zpřísnění podmínek pro pořízení allografní závěti podle ustanovení § 476c obč. zák. totiž slouží k ochraně práv zůstavitele, jemuž objektivně existující handicap (zpravidla zdravotní) znemožňuje číst nebo psát.
