Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 132/2022, ze dne 23. 8. 2022:
Ten, kdo tvrdí, že určitý majetek nepatří do likvidační podstaty, neboť to nepřipouští jeho právo k majetku, se může žalobou domáhat vyloučení označeného majetku z likvidační podstaty (§ 224 odst. 1 z. ř. s.). Žaloba se podává proti likvidačnímu správci ve lhůtě l měsíce ode dne, kdy žalobci bylo doručeno oznámení soupisu podle § 222 (§ 224 odst. 2 věta první z. ř. s.).
Dnem právní moci usnesení o nařízení likvidace pozůstalosti zanikají a) dědická práva zůstavitelových dědiců nebo právo státu na připadnutí dědictví z důvodu, že nedědí žádný dědic ani podle dědické smlouvy nebo závěti, ani podle zákonné dědické posloupnosti a že se na stát hledí, jako by byl zákonný dědic; tím není dotčeno právo na vydání likvidačního přebytku, b) odkazy zřízené zůstavitelem, c) práva na povinný díl, d) práva některých osob na zaopatření a další práva, která vznikla po smrti zůstavitele, o nichž zákon stanoví, že je uspokojují dědici zůstavitele nebo že se uspokojují z pozůstalosti, e) odloučení pozůstalosti, f) zůstavitelovy příkazy, pověření, plné moci včetně prokury a další jeho jednostranná právní jednání, která by jinak měla trvat i po jeho smrti, g) funkce vykonavatele závěti a správce pozůstalosti, h) pasiva pozůstalosti, o nichž to stanoví tento zákon (§ 200 z. ř. s.).
Zemře-li majitel účtu, zastaví ten, kdo vede účet, v den následující po dni, kdy mu byla smrt majitele účtu doložena, ty výplaty hotovosti a převody peněžních prostředků z účtů, o kterých majitel účtu určil, že se v nich po jeho smrti pokračovat nemá (§ 2666 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“).
Z výše uvedených skutkových zjištění především vyplývá, že v projednávané věci se jedná o žalobu podle ustanovení § 224 odst. 1 z. ř. s, tj. o speciální žalobu, kterou se ten, kdo uplatňuje právo k majetku zapsanému do seznamu majetku likvidační podstaty, domáhá vyloučení tohoto majetku ze seznamu. Žalobkyně Česká spořitelna, a.s., žalobou uplatňuje právo k části peněžních prostředků (3 022,11 Kč) z účtu vedeného u něho na jméno zůstavitele, které soud v řízení o pozůstalosti zařadil do seznamu majetku likvidační podstaty, ačkoli podle ní tato částka představuje plnění zůstavitele, které bylo po jeho smrti provedeno v souladu se zákonem – s ustanovením § 2666 o. z.
Vylučovací žaloba podle ustanovení § 224 odst. 1 z. ř. s. je svým účelem podobná vylučovací žalobě v insolvenčním řízení podle ustanovení § 225 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), proto lze ohledně předpokladů, za nichž může soud o žalobě na vyloučení majetku z majetkové podstaty jednat a vyhovět, vycházet z judikatury Nejvyššího soudu k tomuto ustanovení insolvenčního zákona. Např. v rozsudku ze dne 29. 7. 2021, č. j. 29 ICdo 45/2020, Nejvyšší soud k uvedenému předpokladu mimo jiné uvedl, že judikatura je ustálena v závěrech, podle nichž byl označený majetek insolvenčním správcem příslušného dlužníka vskutku pojat do soupisu majetkové podstaty dlužníka, že vylučovací žaloba je podána nejpozději do 30 dnů ode dne, kdy bylo tomu, kdo žalobu podává, doručeno vyrozumění insolvenčního správce o soupisu majetku, k němuž žalobce uplatňuje právo vylučující soupis (resp. může být podána i bez ohledu na to, zda bylo vyrozumění o soupisu doručeno), legitimace k podání vylučovací žaloby je dána již tím, že věc byla insolvenčním správcem zařazena (zapsána) do soupisu podstaty, že žalovaným je insolvenční správce, že v době, kdy soud rozhoduje o vyloučení majetku, trvají účinky rozhodnutí o úpadku a sporný majetek je nadále sepsán v majetkové podstatě (nebyl v mezidobí ze soupisu majetku vyloučen), a že osoba, která se domáhá vyloučení majetku ze soupisu, prokázala nejen to, že tento majetek neměl být do soupisu zařazen, nýbrž i to, že právo, které vylučovalo zařazení majetku do soupisu, svědčí jí. Připomenuto bylo i to, že vylučovací žaloba je svou povahou žalobou určovací, naléhavý právní zájem se však u tohoto typu žalob neprokazuje (nezkoumá se), neboť plyne přímo z dikce § 225 insolvenčního zákona.
V projednávané věci bylo zařazení částky 3 022,11 Kč (jako součást zůstatku na označeném účtu k datu úmrtí zůstavitele ve výši 29 072,81 Kč) do seznamu majetku likvidační podstaty pozůstalosti zřejmé z oznámení soudního komisaře doručeného žalobkyni 23. 10. 2020, a je také zřejmé, že pokud žalobkyně vylučovací žalobu podala u Okresního soudu v Teplicích 30. 10. 2020, stalo se tak ve lhůtě stanovené v ustanovení § 224 odst. 2 z. ř. s., a že žalovanou je likvidační správkyně. Uplatní se také výše uvedený závěr, že legitimace k podání žaloby je dána již tím, že předmětná částka byla zařazena do seznamu likvidační podstaty pozůstalosti, a že naléhavý právní zájem na této (svého druhu) určovací žalobě není třeba prokazovat.
K prokázání tvrzení žalobkyně, že částka 3 022,11 Kč neměla být zařazena do seznamu likvidační podstaty pozůstalosti, je pak třeba aplikovat ustanovení § 212 odst. 1 písm. a) z. ř. s. (podle něhož majetek likvidační podstaty tvoří majetek zůstavitele, který vlastnil v den své smrti). To sice soudy obou stupňů učinily, ovšem zcela izolovaně, bez kontextu s dalšími ustanoveními z. ř. s. o likvidaci pozůstalosti a také s ustanoveními hmotného práva. Nevzaly v úvahu především ustanovení § 200 z. ř. s., nadepsané „další účinky nařízení likvidace“, které vyjmenovává práva, která zanikají až dnem právní moci usnesení o nařízení likvidace pozůstalosti a mezi nimiž je i zánik zůstavitelových příkazů, pověření, plných mocí a dalších jeho jednostranných jednání, která by jinak měla pokračovat i po jeho smrti. Za takto zanikající zůstavitelův příkaz, resp. jednání, které by mělo pokračovat i po jeho smrti, lze považovat i „příkaz“ zůstavitele, jako majitele účtu, vyplývající z ustanovení § 2666 o. z. Toto ustanovení je součástí právní úpravy závazků ze smlouvy o účtu (§ 2662 a násl. o. z.), podle které smrtí majitele účtu závazky plynoucí ze smlouvy o účtu nezanikají, účet trvá, a ten, kdo účet vede, má povinnost dále přijímat i vyplácet peněžní prostředky z účtu, ledaže by majitel účtu za svého života určil, že se určité výplaty v hotovosti a převody peněžních prostředků z účtu po jeho smrti provádět již nemají.
Pokud zůstavitel v dané věci za svého života neurčil, že po jeho smrti již nemá být v převodu peněžních prostředků z jeho účtu na úhradu splátek úvěrů pokračováno, platí (a contrario) jeho příkaz, že pokračováno být má. Platby z účtu zůstavitele v celkové výši 3 022,11 Kč realizované bezprostředně po smrti zůstavitele (leden a únor 2018), tj. před právní mocí usnesení soudu o nařízení likvidace pozůstalosti (24. 10. 2018), tak byly provedeny v souladu s příkazem zůstavitele ve smyslu ustanovení § 2666 o. z. Tento příkaz zanikl až právní moci usnesení o nařízení likvidace pozůstalosti podle ustanovení § 200 písm. f) z. ř. s. Pokud toto (popř. jiné) ustanovení výslovně neruší či nemění vztahy nastalé v důsledku provádění příkazů zůstavitele v době od jeho smrti do právní moci usnesení o nařízení likvidace, nemá žádnou zákonnou oporu názor uvedený v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, který odvolací soud dovoláním napadeným rozsudkem potvrdil, totiž, že „po nařízení likvidace pozůstalosti jsou provedené splátky úvěrů v rozporu s účelem a smyslem právní úpravy o likvidaci pozůstalosti, který spočívá v tom, aby pohledávky věřitelů byly uspokojovány z výtěžku zpeněžení majetku patřícího do likvidační podstaty zůstavitele, a tam podle ustanovení § 212 odst. 1 písm. a) z. ř. s. patří majetek, který zůstavitel vlastnil v den své smrti“. Toto procesněprávní ustanovení samo o sobě není způsobilé přivodit zpětně zánik plnění uskutečněného podle ustanovení § 2666 o. z. Na tom nemůže ničeho změnit ani to, že věřitel, který si příkazem zůstavitele (vyplývajícím z ustanovení § 2666 o. z.) „zajistil“ plnění své pohledávky i po jeho smrti, má oproti věřitelům, kteří takto nepostupovali, jistou výhodu.
Zbývá ještě posoudit, zda žalobkyně, která předmětný převod z účtu zůstavitele po jeho smrti realizovala, splňuje i to, že jí svědčí právo, které vylučovalo zařazení majetku do soupisu likvidační podstaty. Vzhledem k tomu, že současně byla i věřitelem zůstavitele a předmětné plnění splátek úvěrů jako věřitel přijala, lze uzavřít, že jí takové právo svědčí.
