Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 848/2022, ze dne 18. 5. 2022:
Takto soudy rozhodly o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala náhrady nemajetkové újmy ve výši 200 000 Kč a náhrady škody ve výši 2 090 681 Kč, které jí měly vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu žalované spočívajícího v tom, že v Centrální evidenci obyvatel nebyla žalobkyně uvedena jako dcera M. Z., přestože byl jako její otec evidován matrikou. Žalobkyně proto nebyla po jeho smrti zařazena mezi zákonné dědice, neúčastnila se dědického řízení, a byla tak zkrácena o svůj zákonný podíl na dědictví.
Opomenutí dědice, jak k tomu došlo v případě žalobkyně, není zcela výjimečné. I z toho důvodu na tuto situaci zákon pamatoval v § 485 odst. 1 zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, a umožnil opominutému dědici, aby se svého dědického podílu domohl žalobou podanou proti tomu, kdo dědictví nabyl v rozsahu, jenž po právu měl přináležet opomenutému dědici. Ten si vůči osobě, která na základě rozhodnutí soudu dědila, podržel nárok, jenž byl judikaturou vnímán jako bezdůvodné obohacení. Z toho je zřejmé, že pravomocným skončením dědického řízení žalobkyni, jež se ho neúčastnila, ještě tvrzená škoda nevznikla, neboť součástí jejího majetku stále zůstal nárok na vydání dědictví (nebo jeho části) vůči osobě, která po jejím otci dědila. Případná pochybení v průběhu dědického řízení již jen z toho důvodu nelze označit za příčinu žalobkyní tvrzené škody (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2019, sp. zn. 30 Cdo 2770/2017).
Pokud odvolací soud uzavřel, že škoda žalobkyni vznikla až v okamžiku, kdy se její výše uvedená pohledávka stala nevymahatelnou, tedy až ve chvíli, kdy uplynula promlčecí doba pro podání žaloby opomenutého dědice, a bezprostřední příčinou takto vzniklé škody je nepodání předmětné žaloby, učinil tak v souladu s výše uvedenou judikaturou.