Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 2956/2019, ze dne 20. 12. 2019:
Zůstaví-li zůstavitel někomu něco s připojením příkazu, posuzuje se příkaz jako rozvazovací podmínka, takže se zůstavení práva zmaří, nebude-li příkaz proveden, ledaže zůstavitel projeví jinou vůli (§ 1569 odst. 1 o.z.).
Zákaz zcizení nebo zatížení zavazuje obtíženého, jen je-li nařízen na určitou přiměřenou dobu a odůvodněn vážným zájmem hodným právní ochrany, jinak může soud na návrh obtíženého rozhodnout, že se k zákazu nepřihlíží. Byl-li zákaz zapsán do veřejného rejstříku, může obtížený požadovat, aby soud zákaz zrušil; soud návrhu nevyhoví, neprokáže-li se, že zájem na zrušení zákazu zřejmě převyšuje zájem na jeho zachování (§ 1569 odst. 2 o.z.).
Zákaz zcizení formulovaný v ustanovení § 1569 o.z. je institutem hmotného soukromého práva, jeho vznik, změna a zánik se řídí ustanoveními občanského zákoníku. Případné spory a jiné právní věci s tímto institutem spojené tak přísluší projednat soudu v občanském soudním řízení.
Postup soudu a účastníků řízení v občanském soudním řízení upravuje především občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále i „o.s.ř.“), s účinností od 1.1.2014 však také zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále i „z.ř.s.“). Podle ustanovení § 2 o.s.ř., v občanském soudním řízení soudy projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci a provádějí výkon rozhodnutí, která nebyla splněna dobrovolně. Podle ustanovení § 1 odst. 1 z.ř.s., podle tohoto zákona projednávají a rozhodují soudy právní věci stanovené v tomto zákoně; řízení upravená tímto zákonem jsou vyjmenována v ustanovení § 2, pod písm. a) až u), řízení o návrhu obtíženého, aby se nepřihlíželo k zákazu zcizení nebo zatížení, zde uvedena nejsou.
Vycházeje z ustanovení § 1 a § 2 z.ř.s. dovolací soud sdílí názor, že výčet řízení, na která dopadá právní úprava provedená zákonem o zvláštních řízeních soudních, je taxativní, to znamená, že tuto úpravu nelze použít pro řízení o jiných věcech. Proto ani předmětný návrh, kterým se navrhovatel domáhá rozhodnutí soudu podle ustanovení § 1569 odst. 2 o.z., aby se nepřihlíželo k zůstavitelem nařízenému zákazu zcizení dědictvím po něm nabytých nemovitých věcí, nelze projednat podle z.ř.s., když takové řízení v taxativním výčtu není. Při rozhodování o návrhu je proto třeba postupovat podle o.s.ř. Ostatně, i kdyby se použití právní úpravy z.ř.s. (z povahy věci, jak se domnívá navrhovatel) dovodilo, vzhledem k tomu, že tento zákon ani v obecné části neobsahuje žádné na danou věc přiléhavé ustanovení, zejména o náležitostech návrhu, resp. o účastnících řízení, bylo by třeba prostřednictvím ustanovení § 1 odst. 3 z.ř.s. pro řízení použít občanský soudní řád, tj. i ustanovení o náležitostech návrhu (§ 79).
Dále má dovolací soud za to, že ustanovením § 1569 odst. 2 o.z. daná možnost, aby zákazem zcizení obtížená osoba namítala nepřiměřenost příkazu spojeného s pořízením zůstavitele v její prospěch, je na místě především již v řízení o pozůstalosti v rámci „posouzení příkazu jako rozvazovací podmínky“ (srov. § 1569 odst. 1 o.z.). Rozhodování o nepřihlížení k zákazu zcizení či zatížení dědictvím nabyté věci až po skončení řízení o pozůstalosti by mělo přicházet v úvahu jen při podstatné změně poměrů, oproti poměrům, jaké byly v průběhu řízení o pozůstalosti na straně obtížené osoby.
Pokud je však návrh na nepřihlížení k zákazu zcizení nebo zatížení podán až po skončení řízení o pozůstalosti (což ustanovení § 1569 odst. 2 o.z. nevylučuje), nelze věcné rozhodnutí o něm odmítnout jen proto, že návrh neobsahuje označení žalovaného, když je zcela zjevné, že jde o návrh, který není typickou žalobou určenou k řešení sporů ve dvoustranných právních vztazích, jejíž náležitosti jsou stanoveny v ustanovení § 79 o.s.ř. Nezbývá proto, než aby se s takovým návrhem soud vypořádal jinak, než bez dalšího jeho odmítnutím pro neoznačení žalovaného. Tvrdí-li navrhovatel, že je nemožné určit věcně legitimovaného žalovaného, je třeba posoudit, zda zde skutečně není nikoho, do jehož poměrů by návrhem požadované rozhodnutí mohlo zasáhnout, a poté případně návrh věcně projednat i jen za účasti navrhovatele.
