Rozsudek Okresního soudu v Liberci sp. zn. sp. zn. 21 C 334/2017, ze dne 23. 6. 2022:
Soud má z provedených důkazů dále za prokázané následující skutečnosti: Zůstavitel se sepsal dne [datum] vlastnoručně závěť spolu s listinou o vydědění žalobce. Zůstavitel přizval jako svědky závěti paní [celé jméno svědkyně] a pana [celé jméno svědka], kteří tuto závěť vlastnoručně podepsali. Zůstavitel co do důvodu vydědění odkázal na ustanovení § 469a odst. 1 písm. c) zákona č. 40/1964, Sb., občanského zákoníku, přičemž tento důvod spočívá ve vydědění potomka z důvodu odsouzení potomka pro spáchání úmyslného [anonymizováno] činu na dobu nejméně jednoho roku. Zůstavitel v závěti za své závětní dědice označil svou manželku, paní [celé jméno žalované] a svého syna [celé jméno žalovaného]. V rámci řízení o dědictví vyděděný potomek zůstavitele, [celé jméno žalobce], s vyděděním nesouhlasil a po poučení soudním komisařem podal v zákonné lhůtě žalobu o určení, že je dědicem zůstavitele, s tím, že závěť je neplatná z důvodu nepravosti podpisů svědků závěti, dále z důvodu nezpůsobilosti zůstavitele k sepsání závěti a že důvod k vydědění žalobce není platný, protože se trestného činu, za nějž byl odsouzen k trestu odnětí svobody delším než jeden rok, nedopustil vůči zůstaviteli. Ze svědeckých výpovědí paní [celé jméno svědkyně], pana [celé jméno svědka] bylo zjištěno, že podpisy obou dotyčných jsou pravé a dále i z výpovědi MUDr. [celé jméno svědka], jenž byl ošetřujícím lékařem zůstavitele bylo potvrzeno, že zůstavitel byl k pořízení závětí zcela způsobilý, o čemž dále svědčila skutečnost, že po jejím sepsání několik měsíců dále pracoval jako advokát. Z trestních rozsudků týkajících se žalobce soud potom zjistil, že byl opakované odsouzen k trestu odnětí svobody za majetkovou trestnou činnost, spočívající především v krádežích, přičemž v části konaného řízení byl stále ve výkonu trestu odnětí svobody. V průběhu řízení tak nadále zůstala spornou jen otázka platnosti vydědění, resp. důvodu, jenž zůstavitel k vydědění uvedl.
Na základě provedeného dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, a po přihlédnutí ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci a toho, co učinili nesporným, vycházel soud z následujícího závěru o skutkovém stavu věci. Zůstavitel se s ohledem na svůj zdravotní stav rozhodl dne [datum] sepsat závěť spolu s listinou o vydědění žalobce. Zůstavitel závěť sepsal vlastnoručně a pro splnění zákonných podmínek stanovených pro tento typ závěti přizval jako svědky paní [celé jméno svědkyně] a pana [celé jméno svědka], kteří tuto závěť vlastnoručně podepsali. Zůstavitel co do důvodu vydědění odkázal na ustanovení § 469a odst. 1 písm. c) zákona č. 40/1964, Sb., občanského zákoníku, přičemž tento důvod spočívá ve vydědění potomka z důvodu odsouzení potomka pro spáchání úmyslného trestného činu na dobu nejméně jednoho roku. Během řízení soud zjistil, že žalobce byl skutečně v minulosti několikrát odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody za majetkovou trestnou činnost, přičemž část průběhu zdejšího řízení byl stále ve výkonu trestu odnětí svobody. V rámci řízení o dědictví vyděděný potomek zůstavitele, [celé jméno žalobce], s vyděděním nesouhlasil a po poučení soudním komisařem podal v zákonné lhůtě žalobu o určení, že je dědicem zůstavitele, s tím, že závěť je neplatná. K důvodům neplatnosti uvedl, že podpisy svědků nejsou pravé, tedy že se svědci na závěť zůstavitele nepodepsali, že zůstavitel nebyl v době sepsání závěti [anonymizováno] způsobilý k pořízení pro případ smrti a že důvod k vydědění žalobce není platný, protože se trestného činu, za nějž byl odsouzen k trestu odnětí svobody delším než jeden rok, nedopustil vůči zůstaviteli. K prokázání svého tvrzení, že podpisy svědků na závěti nejsou ve skutečnosti podpisy daných osob, navrhl žalobce vypracování znaleckého posudku z oboru písmoznalectví, nicméně v průběhu řízení od tohoto požadavku upustil a tuto skutečnost dále netvrdil. Dále pak na základě provedených svědeckých výpovědí svědků [celé jméno svědkyně] a [celé jméno svědka], jež byli dlouholetými spolupracovníky zůstavitele a svědka [příjmení][celé jméno svědka], který byl ošetřujícím lékařem zůstavitele při léčení jeho onkologického onemocnění, vzal žalobce zpět i tvrzení o zdravotní nezpůsobilosti zůstavitele v době, kdy k sepsání závěti došlo a sporným tak zůstala jen otázka platnosti vydědění, resp. důvodu, jenž zůstavitel k vydědění uvedl.
Vydědění představuje projev vůle, kterým zůstavitel odnímá dědické právo svému potomkovi, jemuž by jinak ze zákona náleželo. Nezbytnou obsahovou náležitostí tohoto projevu zůstavitelovi vůle je výslovné uvedení důvodu vydědění, přičemž výčet těchto důvodu je vymezen taxativně v ustanovení § 469a odst. 1 Občanského zákoníku (zák. č. 40/1964 Sb.). Zůstavitel vydědil žalobce jako svého potomka výslovným uvedením důvodu uvedeného v § 469a odst. 1 písm. c) Občanského zákoníku.
Podle § 469a zák. č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník zůstavitel může vydědit potomka, jestliže podle odst. 1 písm. c) byl odsouzen pro úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody v trvání nejdéle jednoho roku. Platnost vydědění podle § 469a odst. 1 písm. c) Občanského zákoníku spočívá v tom, že potomek zůstavitele, který by jinak byl jeho dědicem, byl pravomocným rozhodnutím soudu uznán vinným spácháním trestného činu, že šlo o trestný čin spáchaný úmyslně a že potomek zůstavitele byl pravomocným rozhodnutím soudu odsouzen k trestu odnětí svobody (podmíněnému nebo nepodmíněnému) v trvání nejméně jednoho roku. Z hlediska tohoto ustanovení není významné, proti komu byl trestný čin zůstavitelova potomka namířen (kdo byl poškozeným), jakým jednáním (opomenutím) byl trestný čin spáchán nebo jaká byla pohnutka (motiv) protiprávního jednání potomka zůstavitele. Zůstavitel smí svého potomka vydědit z tohoto důvodu pouze tehdy, jestliže v době pořízení listiny o vydědění byl jeho potomek osobou odsouzenou pro úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody v trvání nejméně jednoho roku pravomocným rozhodnutím soudu.
Podle § 3072 zák. č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník účinný od 1. 1. 2014 zemře-li zůstavitel po dni nabytí účinnosti tohoto zákona a odporuje-li jeho prohlášení o vydědění právním předpisům účinným v době, kdy bylo učiněno, považuje se za platné, vyhovuje-li tomuto zákonu. Pokud tedy zemřel zůstavitel za účinnosti Občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (listinu o vydědění by pořídil za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník) a jeho listina o vydědění by nesplňovala předepsané požadavky pro platnost tohoto úkonu, tedy například, nebyl by uveden konkrétní důvod vydědění, tak tato skutečnost by nezpůsobila neplatnost listiny o vydědění, neboť podle zákona č 89/2012 Sb. nemusí být důvod vydědění uveden.
Soud tedy s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že poslední zbývající tvrzení žalobce, kterým zpochybňoval platnost svého vydědění, tedy že je vydědění neplatné z důvodu, že nespáchal trestný čin proti zůstaviteli, nemá oporu v žádném právním předpisu, přičemž pro platné vydědění potomka, dle platné právní úpravy, stačí, aby byl vyděděný potomek odsouzen za úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody v délce trvání nejméně jeden rok. Tato podmínka byla splněna a vydědění žalobce je tedy platné.
Posouzením všech předložených důkazů, na základě zjištěného skutkového stavu (§ 153 odst. 1 o. s. ř.), když soud zhodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, s ohledem na relevantní právní stav a vše, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), co učinili nesporným (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně.
