Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 367/2020, ze dne 22. 4. 2020:
Lze dodat, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska závěru o nedůvodnosti vydědění žalobce zůstavitelem A. C., zemřelým dne 1.3.2014, podle § 469a odst. 1 písm. b) zákona č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do 31.12.2013 (srov. § 3069 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9.8.1996, sp. zn. 6 Co 10/96, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 23, ročník 1996; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.9.1997, sp. zn. 2 Cdon 86/97, publikovaný v časopise Soudní judikatura pod č. 21, ročník 1998; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.10.2007, sp. zn. 21 Cdo 403/2007; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 11.7.2013, sp. zn. 2447/2012).
