Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 sp. zn. 15 C 133/2016, ze dne 21. 5. 2021:
Soud má rovněž za to, že proces podpisu závěti v únoru 2015 nebyl v souladu s ustanovením § 1534 OZ, podle kterého závěť, kterou zůstavitel nenapsal vlastní rukou, musí vlastní rukou podepsat a před dvěma svědky současně přítomnými výslovně prohlásit, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Svědkyně [celé jméno svědkyně] ve své výpovědi uvedla, že závěť sepsala ona po dohodě s paní [příjmení], paní [příjmení] dvakrát přečetla, co je v závěti napsáno a na dotaz, zda je to tak v pořádku, paní [příjmení] odpověděla, že ano. Svědkyně [jméno][příjmení] ve svém svědecké výpovědi uvedla, že byla přítomna podpisu závěti paní [příjmení] v únoru 2015, o což jí požádala svědkyně [celé jméno svědkyně]. K samotnému průběhu podpisu závěti svědkyně [příjmení] uvedla, že to bylo v době oběda, přišla k ní paní [celé jméno svědkyně], že v bytě paní [příjmení] je již paní ověřovatelka. Paní [celé jméno svědkyně] nejdříve přečetla závěť, po té se paní [celé jméno svědkyně] nebo ověřovatelka ptaly paní [příjmení], zda ví, že podepisuje závěť, ona řekla, že ano, a po té závěť podepsala. Proti výpovědím svědkyně [celé jméno svědkyně] a [příjmení] stojí svědecká výpověď [jméno][příjmení], v době podpisu závěti zaměstnankyně Obvodního úřadu Městské části [obec a číslo], která prováděla ověřování listin a podpisů. Svědkyně nejprve v rámci své výpovědi dne 18. 9. 2017 uvedla, že si v konkrétním případě již nepamatuje, jak přesně postup ověřování podpisů na alografní závěti probíhal, nicméně při dokončení výslechu této svědkyně dne 1. 11. 2017 svědkyně uvedla, že v době, kdy došlo k ověřování, byly kromě paní [příjmení] v bytě přítomny další dvě osoby, a to svědkyně [celé jméno svědkyně] a další paní. Svědkyně uvedla, že„ když jsme do bytu přišli, dostali jsme do ruky dokument, který má být ověřován, já jsem se paní [příjmení] zeptala, zda ví, co podepisuje, ona mi odpověděla, a potom jsme přešli k samotnému aktu ověřování. Svědkyně uvedla, že ověřování si objednala paní [celé jméno svědkyně], která byla jejich stálejší klientkou. Svědkyně dále uvedla že:„ pokud jsem dotazována na to, zda v průběhu ověřování byla listina nahlas přečtena či zda si ji přede mnou paní [příjmení] četla, tak na obě otázky odpovídám určitě ne.“.
Svědkem ve smyslu ustanovení § 1539 OZ (dříve § 476b zákona č. 40/1964 Sb.) je jen taková osoba, která je takovou funkcí předem pověřena a je s tímto pověřením srozuměna; není tedy tímto svědkem při pořizování závěti ten, kdo byl tomuto úkonu náhodně přítomen. (R 59/98).
V řízení nebylo prokázáno, že by svědkyně [příjmení] a [příjmení] nebyly svědkyněmi závěti, které by takovou funkcí byly předem pověřeny, svědkyně [celé jméno svědkyně] se do této pozice vpasovala sama na základě svého vlastního rozhodnutí, kdy dokonce to byla ona, kdo závěť sepsal, což odporuje smyslu institutu svědka závěti dle OZ, a svědkyni [příjmení] si vybrala ona, nikoli paní [příjmení]. V řízení nebylo prokázáno, že by zůstavitelka [jméno][příjmení] souhlasila s tím, že právě tyto dvě osoby budou vykonávat funkci svědků její závěti.
Podle judikátu Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. [spisová značka] zůstavitelův projev vůle, že listina obsahuje jeho poslední vůli, je učiněn výslovně tehdy, jestliže pomocí jakýchkoliv slovních výrazů, popřípadě i obvyklých znamení, před svědky projeví způsobem nevzbuzujícím pochybnosti to, že listina obsahuje jeho poslední vůli.
Ačkoli svědkyně [celé jméno svědkyně] ve své výpovědi uvedla, že před podpisem závěti dvakrát přečetla paní [příjmení] její obsah a svědkyně [příjmení] potvrdila, že před podpisem byla závěť paní [celé jméno svědkyně] paní [příjmení] přečtena, soud výpovědi těchto dvou svědkyň neuvěřil a to s ohledem na výše popsané jednání paní [celé jméno svědkyně] (čerpání peněz na péči o paní [příjmení] i po její smrti apod.), když paní [příjmení] se s paní [celé jméno svědkyně] dobře zná jako sousedka z domu a vypovídala tak, jak zřejmě chtěla a potřebovala svědkyně [celé jméno svědkyně]. Naproti tomu soud uvěřil svědkyni [jméno][příjmení], která byla v rozhodné době zaměstnankyní Úřadu městské části [obec a číslo] a neměla žádný zájem na obsahu závěti paní [příjmení]. Ta jednoznačně uvedla, že před podpisem závěti nebyla paní [příjmení] závěť přečtena, ani si ji sama paní [příjmení] nepřečetla, paní [příjmení] byla pouze dotazována, zda ví, co podepisuje, což však není projev vůle – souhlas s obsahem závěti.
Nedošlo tak k výslovnému prohlášení paní [příjmení], že listina obsahuje její poslední vůli, paní [příjmení] pouze uvedla, že podepisuje závěť, avšak v řízení nebylo prokázáno, že by s jejím obsahem byla prokazatelně seznámena.
Soud má za to, že po té, co se rodina 1. a 2. žalované dozvěděly od rodiny 3. žalovaného, že první závětí odkázala paní [příjmení] veškerý svůj majetek dceři 3. žalovaného – žalobkyni, začaly se 1. a 2. žalovaná o paní [příjmení] náhle intenzívně zajímat, navštěvovat ji, což do té doby nečinily (1. žalovaná dokonce 12 let). Paní [celé jméno svědkyně], se kterou si 1. a 2. žalovaná domluvily péči o paní [příjmení], byla iniciátorkou nápadu na sepsání nové závěti v neprospěch žalobkyně, na této myšlence a její realizaci úzce spolupracovala zejména s 2. žalovanou, která navíc pečovala o finanční prostředky na účtu paní [příjmení], ke kterému měla dispoziční právo, tak, že si většinu z nich převedla na účet svůj a na účet paní [celé jméno svědkyně]. Byla to paní [celé jméno svědkyně], kdo závěť ze dne [datum] sepsal, společně s 2. žalovanou obstaral všechny nutné věci, sama paní [celé jméno svědkyně] zajistila ověření podpisů u paní [příjmení] doma a sehnala druhého svědka závěti. Soud nevěří tvrzení 1. a 2. žalované, že předem o tomto úmyslu – sepsání nové závěti – nevěděly a dozvěděly se to až následně po pohřbu zůstavitelky. Pak by totiž jednání paní [celé jméno svědkyně], se kterou byla zejména 2. žalovaná, ale i 1. žalovaná v úzkém kontaktu, postrádalo smysl. Naopak je soud přesvědčen, že 1. a 2. žalovaná chtěly dosáhnout změny závěti paní [příjmení], a proto využily toho, že paní [celé jméno svědkyně] byla osobou jim dobře známou, která byla s paní [příjmení] v nejčastějším kontaktu, a paní [příjmení] jí důvěřovala, aby využily špatného duševního stavu paní [příjmení] a paní [celé jméno svědkyně] docílila u paní [příjmení] podepsání nové závěti. Tu si ponechala u sebe a předložila ji až [titul][příjmení][příjmení], soudní komisařce, při jednání dne 14. 9. 2015. Sodu přijde nelogické, že pokud svědkyně [celé jméno svědkyně] byla v úzkém kontaktu s 1. i 2. Žalovanou, že by jim o závěti ze dne [datum] neřekla až do úmrtí zůstavitelky. Z dokazování také vyplynulo, že jakmile [jméno][příjmení] podepsala dne [datum] novou závěť, začaly o ní rodiny 1. a 2. žalované postupně ztrácet zájem a za cca 2 měsíce byla paní [příjmení] hospitalizována v nemocnici na [jméno], odkud byla přesunuta do [nemocnice], kde v srpnu 2015 zemřela.
Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že paní [příjmení] v době podpisu allografní závěti dne [datum] nechápala smysl tohoto jednání, neměla mentální kapacitu rozpoznat smysl právního jednání a ovládat právní jednání a allografní závěť zůstavitelky paní [jméno][příjmení] ze dne [datum] je tak neplatná. Proto žalobě vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno pod bodem I. výroku rozsudku.
