Rozsudek Okresního soudu v Domažlicích sp. zn. 4 C 10/2018, ze dne 6. 12. 2021:
Právní úprava řešení sporu o dědické právo zakládajícího se na rozdílných skutkových tvrzeních je řešena v zákoně č. 89/2012 Sbírky v § 1672 – 1673 a v zákoně č. 292/2013 v § 170. Uplatňuje-li právo na dědictví více osob a odporují-li si, odkáže soud (soudní komisař) toho z dědiců, jehož právní důvod je slabší, aby své právo uplatnil žalobou. Nepodá-li tento dědic žalobu ve lhůtě určené soudem, nezaniká sice jeho dědické právo, avšak při projednání pozůstalosti se k němu nepřihlíží (§1672 občanského zákoníku). Znamená to, že v případě, že pro vyřešení sporu o dědické právo je třeba prokázat skutečnosti, které jsou mezi dědici sporné, soud (soudní komisař) usnesením odkáže toho z účastníků, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako slabší, aby své právo uplatnil žalobou; k podání žaloby určí lhůtu, která nesmí být kratší než dva měsíce (§ 170 odstavec 1 zákona č. 292/2013 Sbírky).
„ Řízení o žalobě na určení dědického práva může vyvolat právní účinky v řízení o pozůstalosti pouze za předpokladu, že usnesení, jímž byl účastník řízení o pozůstalosti odkázán k podání žaloby v občanském soudním řízení splňuje požadavky vymezené ustanovením § 170 odstavec 1 a 2 zák. č. 292/2013 Sb. tedy (mimo jiné) také poučení o tom, proti komu má být žaloba podána, případně neobsahuje-li usnesení předmětné poučení a žalobce podal žalobu v souladu s takovým usnesením, že soud v občanském soudním řízení v tomto směru žalobce poučil a že se tak řízení o určení dědického práva účastnili všichni účastníci řízení o pozůstalosti, jejichž dědické právo vedle sebe nemůže obstát.“ (usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 24 Cdo 3035/2019 ze dne 28. 11. 2019).
V dané věci žalobce nepodal žalobu ve smyslu § 170 zákona č. 292/2013 Sbírky, neboť nebyl k takové žalobě odkázán notářem jako soudním komisařem, ale žalobu podle ustanovení § 80 (podle předcházející judikatury § 80 písmeno c)) zákona č. 99/1963 Sbírky, klasickou určovací žalobou o určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není za situace, je-li na tom naléhavý právní zájem.
V žalobě na určení, zda tu právní vztah či právo je či není, musí žalobce vždy tvrdit a prokazovat skutečnosti, z nichž vyplývá, že má na požadovaném určení naléhavý právní zájem, nikoliv osobní zájem. V případě, kdy byl účastník usnesením, kterým byl jako dědic v řízení o dědictví odkázán k podání žaloby podle § 170 zákona č. 292/2013 Sbírky, se naléhavost právního zájmu neprokazuje a je dána předmětným odkazem. Výsledkem řízení o žalobě podle § 80 zákona č. 99/1963 Sbírky, i kdyby soud uvažoval o možnosti danou věc projednávat věcně, by nebylo možné ukončení účasti závětních dědiců v předmětném pozůstalostním řízení. Výsledkem sporného řízení, které by proběhlo na základě žaloby podané soudu k vyřešení sporu o dědické právo podle § 170 odstavec 2 zákona č. 292/2013 Sbírky je vždy skutečnost, že některá z osob, která se dosud považovala za dědice, popř. dědice z určitého titulu, tímto dědicem není. Tímto rozhodnutím je odstraněn spor o dědické právo a jeden z konkurujících dědických titulů je označen za neplatný. Na základě neplatného dědického titulu nemůže dojít k dědění a soud v řízení o pozůstalosti musí účast všech osob, které své dědické právo zakládaly na tomto neplatném dědickém titulu, ukončit (§ 170 odstavec 3 věta první zákona č. 292/2013 Sbírky). Uvedené účinky nemůže způsobit žaloba a řízení vedené podle § 80 zákona č. 99/1963 Sbírky.
V předmětném dědickém řízení musí být nejprve vyřešen okruh dědiců a pak dále musí být zjištěn majetek, jeho rozsah a hodnoty, které by měly být v dědickém řízení projednány. Samotnou podstatou řízení o pozůstalosti je totiž určení dědiců a jejich dědického práva. V dědickém právu je vždy nutné uvědomit si, že dědické řízení probíhá po dvou liniích: 1) Zjišťování dědiců, což jsou spory vedené podle § 170 zákona č. 292/2013 Sbírky, a 2) zjišťování majetku, jeho rozsahu a hodnoty.
Vzhledem k tomu, že žalobce neprokázal naléhavost právního zájmu na určovací žalobě podle § 80 zákona č. 99/1963 Sbírky, byla žaloba zamítnuta.
