Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 17 Co 361/2006, ze dne 5. 10. 2006:
Podle § 175k odst. 2 OSŘ závisí-li rozhodnutí o dědickém právu na zjištění sporných skutečností, odkáže soud usnesením po marném pokusu o odstranění sporu dohodou účastníků toho z dědiců, jehož dědické právo se jeví jako méně pravděpodobné, aby své právo uplatnil žalobou. K podání žaloby určí lhůtu. Nebude-li žaloba ve lhůtě podána, pokračuje soud v řízení bez zřetele na tohoto dědice.
Z výše uvedeného ustanovení vyplývá, že na rozdíl od předchozí procesní úpravy obsažené v § 18 zákona č. 95/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, lze povinnost podat žalobu u soudu uložit pouze dědici a nikoli účastníku řízení. Pojem dědic a účastník dědického řízení není totožný, což vyplývá z § 175b OSŘ. Z občanského zákoníku přitom nelze dovodit, že by stát byl dědicem ze zákona. Stát může být pouze dědicem na základě závěti zůstavitele podle § 476 a násl. ObčZ. V § 462 ObčZ je pak stanoveno, že dědictví, jehož nenabude žádný dědic, připadne státu. Odúmrť je zvláštním nabývacím titulem státu, nejedná se o přechod majetku děděním. Podle § 175k odst. 2 OSŘ proto nelze státu uložit povinnost, aby ve sporném řízení uplatnil dědické právo.