Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2768/2009, ze dne 21. 12. 2011:
Členství zůstavitele v bytovém družstvu je předmětem dědění, jen jestliže zůstavitel nabyl právo na družstevní byt ještě před uzavřením manželství. V případě, že právo na družstevní byt bylo nabyto za trvání manželství zůstavitele a jeho manžela, platí, že zůstavitelovou smrtí se ze zákona stává členem bytového družstva pozůstalý manžel a jemu náleží členský podíl, aniž by mohl být předmětem dědění (dědického řízení); k tomuto právnímu následku pak soud přihlédne v řízení o dědictví při vypořádání vztahů mezi pozůstalým manželem a zůstavitelovými dědici tak, že se hodnota práv a povinností přímo přešlých na pozůstalého manžela započte na jeho podíl ze společného jmění, které měl se zůstavitelem (k tomu srov. např. stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 3. 1995 sp. zn. Cpjn 37/95, uveřejněné pod č. 31 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1995, nebo zhodnocení býv. Nejvyššího soudu ČSR ze dne 21. 11. 1989 sp. zn. Cpj 38/89, uveřejněné pod č. 19 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1990). Stanovil-li zůstavitel ve své závěti výslovně jen členský podíl v bytovém družstvu, který má připadnout jeho manželu jako závětí povolanému dědici, ačkoliv právo na družstevní byt bylo nabyto za trvání jejich manželství (a oba se tak stali společnými členy družstva), je závěť neplatná (a při určování dědického práva z ní nelze vycházet), neboť v ní označený majetek patří (již od okamžiku smrti zůstavitele) ze zákona pozůstalému manželovi a není sám o sobě způsobilým předmětem dědění; proto ani taková závěť nemůže být způsobilým právním prostředkem k povolání dědice zůstavitelova majetku.
