Usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 24 Co 196/2001, ze dne 31. 7. 2001:
Na běžné účty se vztahují ustanovení § 708 a násl. ObchZ. Smlouvou o běžném účtu se zavazuje banka zřídit od určité doby na určitou měnu běžný účet pro jeho majitele (§ 708 odst. 1 ObchZ). Není sice vyloučeno, aby byl běžný účet zřízen pro několik osob, z nichž každá má postavení majitele účtu (srv. § 709 odst. 2 ObchZ). Takové ujednání by však musela obsahovat písemná smlouva o běžném účtu, kterou by museli uzavřít společně všichni majitelé účtu a banka. Pouze za těchto okolností by bylo možné uvažovat o právu každého ze spolumajitelů účtu ve vztahu k bance a k zůstatku na účtu.
V předmětné věci nejde o tento případ. Ze zprávy banky (č. l. 19 spisu) a smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu v české měně (č. l. 14 p. v. spisu) je nepochybné, že majitelkou účtu byla pouze zůstavitelka. Podle zprávy České spořitelny, a. s. na č. l. 19 spisu byla poté, kdy se ta to banka dozvěděla o úmrtí majitelky účtu, omezena dispozice s účtem. Ze samotného odvolání vyplývá, že s účtem mohla kromě zůstavitelky disponovat pouze paní S. Š., a to na základě podpisového práva (nikoli tedy jako další majitelka účtu, ale jen jako osoba oprávněná disponovat s účtem jiné majitelky na základě dispozičního oprávnění). Pokud jde o další spoluvlastnici nemovitosti, paní A. V., ze shora citovaných dokladů o běžném účtu nevyplývá (a netvrdí to ani odvolatelka), že by také tato spoluvlastnice měla k účtu alespoň dispoziční právo.
Ve vztahu k bance byla tedy jako majitelka uvedeného běžného účtu pouze zůstavitelka. Žádné jiné osoby přímý vztah k tomuto účtu a k bance nemají. Na základě dědického řízení může takový vztah získat jen dědic tohoto majetku, a to dědictvím.
Charakter vztahu „majitele účtu“ k prostředkům na běžném účtu není v zákoně blíže vymezen. Právní teorie však dovozuje, že majitel účtu (jako oprávněný subjekt ze smlouvy) má proti bance pohledávku, je proto oprávněným, věřitelem (srv. prof. JUDr. I. Pelikánová: Komentář k obchodnímu zákoníku, 5. díl, Linde Praha, a. s., 1999, str. 529, vysvětlivky k § 709 odst. 2). Vzhledem k úpravě v § 708 a násl. ObchZ je nepochybné, že tuto pohledávku proti bance má na základě smlouvy o běžném účtu pouze majitel účtu a nikdo jiný.
Za situace, kdy jedinou majitelkou účtu uvedeného v odůvodnění pod pol. e) byla podle smlouvy o běžném účtu zůstavitelka, měla jako oprávněný subjekt proti bance pohledávku odpovídající celému zůstatku na účtu. Proto nelze tento zůstatek dělit a projednávat pouze jeho část (a tím méně přiznávat k části zůstatku práva osobám, které nejsou dědici zůstavitelky ani účastníky dědického řízení – předmětem dědického řízení je projednání majetku zůstavitelky, který může nabýt pouze dědic).
Na druhé straně je však třeba přihlédnout k tomu, že pokud byly na uvedený účet náležející zůstavitelce jako majitelce účtu skládány i prostředky, na které měly nárok spoluvlastnice domu čp. 85 v kat. území V., mají v rozsahu těchto prostředků (v tomto případě v rozsahu jejich spoluvlastnických podílů na domě čp. 85 v kat. území V., tj. každá ze spoluvlastnic v rozsahu 1/8 zůstatku) pohledávku proti zůstavitelce. Tato pohledávka, resp. této pohledávce odpovídající dluh zůstavitelky patří do pasiv dědictví.
Při výši zůstatku na účtu ke dni úmrtí zůstavitelky 166.200,98 Kč činí 1/8 těchto prostředků, na kterou má každá ze spoluvlastnic nárok, 20.775,10 Kč). Do pasiv dědictví proto patří dluh zůstavitelky vůči A. V. (ve výši 20.775,10 Kč) a vůči S. Š. (ve výši rovněž 20.775,10 Kč), tj. dluhy vůči spoluvlastnicím ve výši celkem 41.550,20 Kč. Po připočtení nákladů pohřbu již zařazených do pasiv dědictví činí celková výše pasiv dědictví 5.252 + 41.550,20 = 46.802,20 Kč. Výše aktiv se z již uvedených důvodů nemění, neboť ve vztahu k bance byla jako majitelka účtu pouze zůstavitelka a jí náležel celý zůstatek. V důsledku změny výše dluhů se však mění čistá hodnota dědictví, která namísto 5.256.625,43 Kč činí 5.215.075,23 Kč.
