Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2436/2011, ze dne 25. 4. 2013:
Při rozhodování o obvyklé ceně majetku, který měl zůstavitel s pozůstalým manželem ve společném jmění, a o vypořádání tohoto společného jmění manželů ve smyslu ustanovení § 175l odst. 1 občanského soudního řádu jsou účastníky řízení pozůstalý manžel a zůstavitelovi dědici, popřípadě stát, má-li mu dědictví připadnout podle ustanovení § 462 občanského zákoníku. Rozhodování o obvyklé ceně zůstavitelova majetku, výši jeho dluhů a čisté hodnotě dědictví, popřípadě výši jeho předlužení, se účastní dědici zůstavitele, popřípadě stát, má-li mu dědictví připadnout podle ustanovení § 462 občanského zákoníku. Věřitel zůstavitele je účastníkem řízení o dědictví – jak vyplývá z ustanovení § 175b věty druhé občanského soudního řádu – v případě dohody o přenechání předluženého dědictví věřitelům k úhradě dluhů, v případě, kdy se vypořádává jeho pohledávka, a při likvidaci dědictví; vypořádáním dluhu věřitele se rozumí uzavření dohody dědiců o vypořádání dědictví, podle níž by dědici měli odpovídat za zůstavitelovy dluhy jinak, než jak to vyplývá z ustanovení § 470 občanského zákoníku.
Do pasiv dědictví patří (srov. § 470 občanského zákoníku) jednak přiměřené náklady spojené s pohřbem zůstavitele, jednak všechny zůstavitelem zanechané dluhy (závazky), které se zakládají na důvodu, jenž nastal ještě za života zůstavitele, nebo které mají původ v právním úkonu, v protiprávním úkonu nebo v jiné právní skutečnosti, z nichž by měl zůstavitel plnit, kdyby mu v tom nezabránila smrt (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15.11.2011 sp. zn. 31 Cdo 3905/2008, který byl uveřejněn pod č. 38 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2012), ledaže by šlo o dluhy (závazky), které zanikají smrtí dlužníka (srov. například § 579 odst. 1 občanského zákoníku, § 328 odst. 2 zákoníku práce); není přitom významné, zda byl zůstavitel zavázán jako hlavní nebo tzv. náhradní dlužník, zda šlo o jeho výlučné nebo o společné dluhy (závazky) nebo zda dluhy (závazky) tvořily součást společného jmění zůstavitele a jeho manžela. Při zjišťování pasiv dědictví soud vychází z výsledků předběžného šetření, ze šetření, které provedl v rámci přípravy jednání, ze zpráv, které mu byly sděleny na jeho dotaz (§ 128 občanského soudního řádu), a ze shodných údajů dědiců, popřípadě z údajů státu, má-li mu dědictví připadnout podle ustanovení § 462 občanského zákoníku; jsou-li skutková tvrzení více dědiců o pasivech dědictví sporná, soud se omezí na zjištění jejich spornosti a při určení výše dluhů zůstavitele a čisté hodnoty dědictví, popřípadě výše jeho předlužení, ke sporným pasivům nepřihlíží.
Při rozhodování o obvyklé ceně majetku, který měl zůstavitel s pozůstalým manželem ve společném jmění, a o vypořádání tohoto společného jmění manželů ve smyslu ustanovení § 175l odst. 1 občanského soudního řádu soud provede – na návrh zůstavitelova manžela nebo některého z dědiců, popřípadě státu, má-li mu dědictví připadnout podle ustanovení § 462 občanského zákoníku – také vypořádání dluhů (závazků), které ve smyslu ustanovení § 143 odst. 1 písm.b) občanského zákoníku tvořily společné jmění zůstavitele a jeho manžela. Takové vypořádání zůstavitelových dluhů (závazků) je ovšem účinné jen ve vztahu mezi jeho účastníky, tj. mezi manželem zůstavitele a zůstavitelovými dědici, popřípadě státem, má-li mu dědictví připadnout podle ustanovení § 462 občanského zákoníku; vůči věřitelům zůstavitele nepůsobí, a to již z toho důvodu, že věřitelé nebyli (a nemohli být) účastni takového vypořádání a že usnesení soudu vydané podle ustanovení § 175l občanského soudního řádu pro ně není závazné (srov. § 167 odst. 2 a § 159a odst. 1 a 4 občanského soudního řádu).
Dovolatelce lze přisvědčit v tom, že při rozhodování podle ustanovení § 175l občanského soudního řádu se soud omezí na zjištění spornosti majetku nebo dluhů (závazků) patřících do společného jmění zůstavitele a jeho manžela, závisí-li rozhodnutí na skutečnosti, která zůstala spornou mezi manželem zůstavitele a některým z dědiců (popřípadě státem, má-li dědictví připadnout podle ustanovení § 462 občanského zákoníku), a nepřihlíží k nim (§ 175l odst. 1 věta druhá a § 175 odst. 3 občanského soudního řádu). Uvedený postup ovšem neznamená, že by k tímto způsobem spornému majetku nebo dluhům (závazkům) nemohlo být přihlédnuto při rozhodování o obvyklé ceně zůstavitelova majetku, výši jeho dluhů a čisté hodnotě dědictví, popřípadě výši jeho předlužení, podle ustanovení § 175o občanského soudního řádu, neboť při rozhodování podle ustanovení § 175o občanského soudního řádu je významná spornost aktiv nebo pasiv dědictví jen mezi více dědici navzájem a nikoliv také spornost mezi manželem zůstavitele a některým z dědiců, popřípadě státem, má-li dědictví připadnout podle ustanovení § 462 občanského zákoníku. Z uvedeného proto (mimo jiné) vyplývá, že do pasiv dědictví soud zařadí zůstavitelovy dluhy (závazky), odůvodňují-li to výsledky předběžného šetření, šetření, které provedl v rámci přípravy jednání, zprávy, které mu byly sděleny na jeho dotaz (§ 128 občanského soudního řádu), nebo shodné údaje dědiců, popřípadě údaje státu, má-li mu dědictví připadnout podle ustanovení § 462 občanského zákoníku, aniž by bylo významné, zda se staly spornými ve smyslu ustanovení § 175l odst. 1 věty druhé občanského soudního řádu.
Vzhledem k tomu, že vypořádání zůstavitelových dluhů (závazků) provedené podle ustanovení § 175l občanského soudního řádu není závazné pro zůstavitelovy věřitele, soud zařadí do pasiv dědictví rovněž (v plném rozsahu) mezi více dědici „nesporné“ dluhy (závazky) zůstavitele, které patří do jeho společného jmění s pozůstalým manželem [§ 143 odst. 1 písm.b) občanského zákoníku], aniž by přitom bylo významné, zda, popřípadě jak byly tyto dluhy (závazky) vypořádány mezi manželem zůstavitele a zůstavitelovými dědici (popřípadě státem, má-li mu dědictví připadnout podle ustanovení § 462 občanského zákoníku) v rozhodnutí vydaném podle ustanovení § 175l o.s.ř. nebo v řízení podle části třetí Občanského soudního řádu, neboť dědici zůstavitele jsou povinni tyto dluhy (závazky) věřitelům uhradit bez ohledu na to, zda a jak byly vypořádány při rozhodování podle ustanovení § 175l občanského soudního řádu.
V projednávané věci se pasiva dědictvi spočívající ve dluzích (závazcích) vůči věřitelům „TEMPLON LIMITED, CORSAIR, Oberbank AG a Finančnímu úřadu Beroun“ nemohla stát při rozhodování o obvyklé ceně zůstavitelova majetku, výši jeho dluhů a čisté hodnotě dědictví, popřípadě výši jeho předlužení, spornými už proto, že se ho účastnil pouze stát, neboť dědictví nemůže nabýt žádný dědic. Vzhledem k tomu, že stát uvedené dluhy nezpochybnil a že sporné se stalo (z důvodu postoje manželky zůstavitele E. P. k těmto dluhům) pouze to, zda patří do společného jmění zůstavitele a pozůstalé manželky, jakož i k tomu, že do pasiv dědictví patří (v plném rozsahu) též dluhy zůstavitele, které tvoří společné jmění manželů a které byly vypořádány při rozhodování o obvyklé ceně majetku, který měl zůstavitel s pozůstalou manželkou ve společném jmění, a o vypořádání tohoto společného jmění manželů, odvolací soud k nim při rozhodování podle ustanovení § 175o občanského soudního řádu přihlédl v souladu se zákonem.
