Usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 24 Co 127/2002, ze dne 24. 6. 2002:
Závěr soudu nezařadit do pasiv dědictví dluh vůči družce zůstavitele Z. K. soud I. stupně v napadeném usnesení vůbec neodůvodňuje. Odůvodnění rozsahu aktiv a pasiv dědictví je omezeno na konstatování, že „Obvyklá cena majetku a dluhů zůstavitele byla stanovena shodně s údaji účastnic a daty ve spise.“ Ve skutečnosti však při jednání u soudní komisařky dne 18. 12. 2001 družka Z. K. žádala, aby byla do pasiv dědictví zařazena její pohledávka za zůstavitelem z titulu finančních investic do budovy v K. ve výši 470.000,- Kč, zatímco druhá účastnice D. H. „s touto pohledávkou zásadně nesouhlasí“. O „shodě s údaji účastnic“ tedy nemůže být ani řeči. Soud zřejmě vycházel z ustanovení § 175k odst. 3 OSŘ o tom, že k aktivům a pasivům, která zůstala mezi účastníky sporná, se při určení obvyklé ceny majetku, výše dluhů a čisté hodnoty dědictví nepřihlíží, a soud se omezí jen na zjištění jejich spornosti. To však soud neuvedl nejen v odůvodnění napadeného usnesení (které je tak pro nedostatečné odůvodnění nepřezkoumatelné), ale dokonce ani v protokole ze dne 18. 12. 2001. Kromě toho pouhé konstatování, že další účastnice řízení (neteř D. H.) s touto pohledávkou „zásadně nesouhlasí“ ještě není dostatečným důvodem pro závěr, že jde o pasiva, která jsou ve smyslu § 175k odst. 3 OSŘ sporná, a proto se k nim nepřihlíží.
O spornost aktiv či pasiv dědictví ve smyslu § 175k odst. 3 OSŘ jde totiž pouze tehdy, jsou-li stanoviska účastníků k zařazení či nezařazení majetku či dluhů do aktiv či pasiv dědictví sporná skutkově, tzn. jsou-li zde odchylné skutkové verze účastníků o majetku (dluhu), přičemž verze alespoň jednoho účastníka odůvodňuje zařazení majetku či dluhu do aktiv či pasiv dědictví a verze jiných účastníků (účastníka) hovoří pro nezařazení majetku či dluhu do aktiv či pasiv dědictví. (Srovnej také vzor protokolu o projednání dědictví, D.ř.č. 18, strana čtvrtá, pátá a šestá, doporučený sdělením ministerstva spravedlnosti ze dne 1. února 2002, č. j. 514/2001-org., č. 2/2002 Sbírky instrukcí a sdělení).
O takový spor však nejde, jestliže účastník pouze „nesouhlasí“ s pohledávkou, aniž by předložil svoji skutkovou verzi, která jeho stanovisko odůvodňuje.
V této věci se soud v protokole omezil na sdělení neteře D. H., že s pohledávkou nesouhlasí, aniž by důvod jejího tvrzení blíže objasnil a zjistil její skutkovou verzi k investicím tvrzeným odvolatelkou. Postupoval tedy v rozporu s tím, co je shora uvedeno. Spokojil se pouze s neodůvodněným tvrzením D. H., že „s touto pohledávkou zásadně nesouhlasí“ (viz č. 1.53 spisu).
Pouhá rozdílná tvrzení účastníků, bez jejich odlišného skutkového zdůvodnění, nelze ještě považovat za spor ve smyslu § 175k odst. 3 OSŘ.
