Usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 1 Co 46/2009, ze dne 25. 6. 2009:
Žalobou na ochranu osobnosti se může fyzická osoba, které bylo protiprávním jednáním zasaženo do jejích osobnostních práv, domáhat ochrany proti tomu, kdo do těchto osobnostních práv neoprávněně zasáhl. Z povahy věci jde tedy o odpovědnostní vztah výrazně osobního charakter úzce spjatého jak s osobou postiženého, tak s osobou původce protiprávního zásahu. K podání žaloby o ochranu osobnosti je aktivně legitimována pouze fyzická osoba, která byla sama na svých právech poškozena. Právo na přiznání satisfakce za zásah do osobnostních práv svědčí pouze samotnému postiženému, toto právo není způsobilé převodu ani přechodu na dědice či jiné právní nástupce postiženého. Stejná zásada platí i pro původce zásahu. Jeho odpovědnost za zásah tedy nelze převést na jiný subjekt a práva a povinnosti z takového vztahu nepodléhají ani přechodu na právní nástupce. Pasivně legitimován v řízení je potom pouze škůdce (původce zásahu), který do osobnostních práv protiprávně zasáhl.
V projednávané věci žalovaný ztratil smrtí způsobilost být účastníkem řízení, z uvedených důvodů nemohlo dojít k procesnímu nástupnictví na straně žalované, čímž vznikla neodstranitelná překážka postupu řízení ve smyslu ustanovení § 107 odst. 5 o. s. ř. Krajský soud proto zcela správně řízení ve věci zastavil.
