Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 19 Co 66/2017, ze dne 13. 3. 2017:
Je nutno předně uvést, že otázku přechodu práv a povinností žalobkyně na její nástupce je třeba po právní stránce posoudit dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), neboť za jeho účinnosti žalobkyně zemřela. I dle tohoto zákona je v řízení uplatněný požadavek na písemnou omluvu zvláštním nárokem, který smrtí oprávněné osoby zaniká, neboť jeho plnění je omezeno výlučně na její osobu. Vyplývá to z neoddělitelnosti člověka a jeho osobnosti. Právo na omluvu má totiž ryze osobní charakter a netvoří ani součást pozůstalosti, která přechází na dědice zemřelého. Dle ust. § 1475 odst. 2 o.z. pozůstalost tvoří celé jmění zůstavitele, kromě práv a povinností vázaných výlučně na jeho osobu, ledaže byly jako dluh uznány nebo uplatněny u orgánu veřejné moci. Právo na omluvu je dle názoru odvolacího soudu vázáno výlučně na osobu zůstavitele. Současně vzhledem k jeho povaze nemůže být jako dluh uznáno nebo uplatněno u orgánu veřejné moci. Byť v daném případě žalobkyně právo na omluvu u soudu žalobou uplatnila, nepostačuje to k tomu, aby se takové právo stalo součástí pozůstalosti. Z ust. § 1475 odst. 2 o.z. totiž plyne, že takové právo musí být u orgánu veřejné moci uplatněno jako dluh. Z práv a povinností vázaných výlučně na osobu zůstavitele mohou součást pozůstalosti tvořit tedy výhradně pohledávky a dluhy, a to za předpokladu, že byly uznány či uplatněny u orgánu veřejné moci. Právo na omluvu však charakter pohledávky nemá. Pohledávkou je totiž jen takové právo na plnění (§ 1721 o.z.), jehož podstatným znakem je majetková povaha (§ 1722 o.z.). Musí mít svou cenu, být penězi ocenitelná. Jelikož nárok na omluvu žádnou majetkovou hodnotu nemá a postrádá tak majetkovou povahu, nestává se součástí pozůstalosti a jeho přechod na dědice je vyloučen. Stejně tak nelze uvažovat o procesním nástupnictví na straně žalobce v řízeních, jejichž předmětem je omluva. Přechod práv osobní povahy, jež byly uplatněny u soudu, je tedy možný jen u těch nároků, které jsou současně pohledávkami majetkové povahy (jde např. o nárok na peněžitou náhradu za vytrpěné bolesti či za ztížení společenského uplatnění, náhradu jiné nemajetkové újmy v penězích apod.). Závěr okresního soudu, že povaha řízení o písemnou omluvu neumožňuje po smrti žalobkyně pokračování v řízení, je tedy správný. Okresní soud proto plně v souladu se zákonem řízení v této části zastavil (§ 107 odst. 5 o.s.ř.) a současně zrušil příslušný dosud nepravomocný výrok rozsudku.
