Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1908/2018, ze dne 26. 9. 2019:
Z těchto ustanovení vyplývá, že postoupit nelze pohledávku, která zaniká nejpozději smrtí věřitele, a proto postoupením nelze ani nabýt právo, jež zaniká smrtí věřitele. Jde o práva, která jsou vázána na osobu věřitele a jejichž uspokojení po smrti věřitele by ztratilo věcné opodstatnění. Zákon za taková práva výslovně označil právo na bolestné a na náhradu za ztížení společenského uplatnění, uvedený výčet však není vyčerpávající (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2017, sp. zn. 25 Cdo 4845/2017). Dovolací soud např. ve svém rozsudku ze dne 22. 12. 2011, sp. zn. 30 Cdo 528/2010, mimo jiné vyložil, že smrtí postižené fyzické osoby zaniká rovněž právo na ochranu její osobnosti jako právo nemajetkové, ryze osobní povahy (§ 7 odst. 2 obč. zák.). Z toho vyplývá, že obě žalobcem uplatněná práva spadají podle rozhodné právní úpravy do kategorie práv zanikajících smrtí věřitele, jež nemohou tvořit způsobilý předmět postoupení. Ani oznámení jejich postoupení dlužníkovi (žalovanému) tudíž nelze považovat za právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, a odvolací soud tak postupoval správně, pokud návrhu žalobce podle § 107a o. s. ř. nevyhověl.
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že tyto závěry nejsou v rozporu s dnes již ustálenou rozhodovací praxí, že zemřel-li v době od 1. 1. 2014 poškozený, jenž utrpěl újmu na zdraví před tímto datem, stávají se součástí pozůstalosti nároky na náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění, které poškozený za svého života uplatnil u soudu (srov. zejm. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. 25 Cdo 3556/2016, publikované pod č. 133/2018 Sbírky, či ze dne 20. 2. 2019, sp. zn. 25 Cdo 4873/2017). Tato judikatura je totiž založena na aplikaci speciálního přechodného ustanovení § 3069 o. z., které pro oblast dědění zakládá použitelnost právní úpravy účinné v den smrti zůstavitele (tj. po 1. 1. 2014 zejména aplikace § 1475 odst. 2 o. z.). Jelikož v nyní projednávané věci není řešena otázka rozsahu pozůstalosti dotčeného účastníka řízení, ani jiná otázka dědického práva, ve vztahu k níž by bylo předmětné přechodné ustanovení aplikovatelné (stěžejní je posouzení problematiky postupitelnosti v řízení uplatněných pohledávek, jež podléhá zcela odlišným přechodným ustanovením), nejsou zde použitelnými ani závěry citovaných rozhodnutí dovolacího soudu.
