Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3644/2016, ze dne 4. 11. 2016:
Nedošlo-li (dosud) mezi více dědici k vypořádání pohledávky zůstavitele v řízení o dědictví nebo v řízení zahájeném žalobou podanou podle ustanovení § 175y odst.1 o.s.ř. a nejde-li o majetek spravovaný správcem dědictví, jsou vůči zůstavitelově dlužníku dědici oprávněni (bez ohledu na to, zda jde o dluh dělitelný nebo nedělitelný) společně a nerozdílně; z užití ustanovení § 513 obč. zák. pak vyplývá, že kterýkoliv z dědiců může žádat po dlužníku celé plnění, samozřejmě s tím, že je nemůže požadovat ani zčásti – jestliže pohledávka zůstavitele dosud nebyla vypořádána mezi více dědici – pouze pro sebe, ale jen ve prospěch všech dědiců. V projednávané věci dovolací soud již v předchozím zrušovacím rozhodnutí (v rozsudku ze dne 12.11.2015 č.j. 21 Cdo 503/2015-225) dovodil, že žalobce je věcně legitimován sám (jako jeden z dědiců po V. Ch.) požadovat po zůstavitelových dlužnících uspokojení zůstavitelových pohledávek za předpokladu, že plnění nebude určeno pouze pro něho, ale ve prospěch všech dědiců.
Odvolací soud v napadeném rozsudku však dospěl k závěru, že ve věci není dána „věcná legitimace, neboť účastníky řízení nebyli další dva dědicové, a to pozůstalá nesvéprávná manželka a pozůstalý vnuk“, aniž by se řídil závazným právním názorem obsaženým v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12.11.2015 č.j. 21 Cdo 503/2015-225 a aniž by vzal v úvahu, že více dědiců vůči zůstavitelovým dlužníkům je oprávněno společně a nerozdílně a že tedy – za použití ustanovení § 513 ob. zák. – kterýkoli z nich tak může žádat po dlužníku celé plnění ve prospěch všech dědiců zůstavitele.
