Rozhodnutí Nejvyššího soudu Československé republiky sp. zn. R II 278/26, ze dne 8. 9. 1926:
Stanovisko rekurentů, že, vznesli-li jako nepominutelní dědici při soupisu pozůstalosti odpor proti přihlášené dědičkou pohledávce, neměla pohledávka ta jako dluh pozůstalosti býti pojata do soupisu a že neměla pohledávka dědičky též z toho důvodu býti vzata do soupisu pozůstalosti, protože nebyla dostatečně osvědčena, není opodstatněno. Zákon v §u 784 obč. zák. přiznává nepominutelným dědicům při soupisu pozůstalosti toliko právo připomínek a to vzhledem k jejich zájmu na správném vypočtení povinného podílu za účelem zjištění základny pro toto vypočtení. Rozhodnými však pro pojetí dluhů do inventáře připomínky nepominutelných dědiců nejsou, neboť tito nejsou dědici v pravém slova smyslu, nejsou představiteli zůstavitele ani nástupci v jeho práva a závazky, nýbrž pouhými věřiteli pozůstalosti. Toto postavení má (§ 547 a 548 obč. zák.) přihlášený dědic a proto uznala-li přihlášená dědička ze závěti pohledávku, byť i svou, za pozůstalostni dluh, rozhodovalo toto její uznání dluhu a nebylo důvodu zařazení pohledávky do dluhů pozůstalosti odmítnouti.
